Článek
„Je to zvíře, které má vše na salámu. Když má hlad, jde si pro med, je mu jedno, že ho pobodá milión včel, ale vezme si, co chce. To mi bylo hrozně sympatické a s touhle myšlenkou se mi žije líp. Když mě něco štve, lidi kolem mi připomenou, že medojedovi by to bylo přece jedno,“ popisovala drobná kickboxerka bojující v kategorii do 56 kg den po zisku zlata na lodi Barka Tumska, kde má český tým ve Vratislavi zázemí.
Koleno měla zatejpované, bolest z předchozích dnů se rozležela, ale útrapy ji vynahrazovala zlatá medaile připomínající její životní úspěch.
Už chtěla končit
„Párkrát už jsem málem vyhořela. Člověk pořád zápasí, leje do toho peníze, bolí to a není z toho žádný hodnotnější výstup… Ale zamilovala jsem si ty lidi kolem našem sportu, kvůli nim to dělám,“ vypráví Mašková, která se živí jako trenérka bojových umění.
„Do toho dvakrát denně trénovat je hrozně těžké. Takže se přidává podpora mého otce, bez něhož bych to dělat nemohla. S rehabilitací, dalšími trenéry, fyzioterapií ta částka skáče nahoru do nesmyslných čísel. Díky, tatínku,“ říká Mašková s vděkem.
Na trénink kickboxu vyrazila poprvé v devatenácti letech, lekce ji zaplatil právě tatínek. Šlo jen o tzv. light contact, kdy se soupeři nebijí plnou silou. „Proto mi to táta povolil,“ vzpomíná Mašková. „Jenže pak přišel nový kouč Lojza Šeřík, který vede plnokontaktní reprezentaci, a tak byl přirozený progres k plnému kontaktu,“ líčí.
Teď zpátky na zem
Ten už tatínek snášel hůř. „Když přijdu s monoklem nebo jiným bitím, tak mi připomene, že jsme se domluvili jen na light contactu a tohle vůbec nemám dělat. Ale jinak to kouše suprově, zvlášť když přijde nějaký úspěch. Teď po Světových hrách napsal na Facebook, že se cítí šťastně,“ hřeje kickboxerku.
Z jejích aktuálních plánů ale otec úplně nadšený není. Maškovou láká stále populárnější svět MMA, tedy smíšená bojová umění, chcete-li nesmlouvavý boj v kleci. „Přišel za mnou trenér a říkal: Musíme se posunout dál. Kickbox nikoho nezajímá, lidi táhne MMA. Najdi si trenéra na boj na zemi.“
Maškové se nápad vůbec nezdál. „Říkala jsem, že ženská do klece nepatří, je to hnusné… Ale za pár měsíců jsem si hledala trenéra na zem. Teď jsem přerušila přípravu kvůli Světovým hrám, ale po nich se můžu vrátit k válení se s chlapama na zemi,“ usmívá se.
