Článek
V lodi už se tedy neobjevíte ani na domácích soutěžích?
Nikdy se nemá říkat nikdy, ale neplánuji to. Samozřejmě nevylučuji, že bych se v nějaké vícečlenné posádce z legrace objevil, občas se svezu na dračí lodi, ty se dají dělat až do důchodového věku, ale že bych jel třeba na mistrovství republiky? To těžko. Jen mě teď čeká jeden závod na Havaji na moři, o kterém mi všichni říkali, že to musím zkusit.
Proč jste na nabídku vést reprezentaci kývnul?
Je to pro mě možnost pokračovat ve sportu, který mám rád. Všechny školy, které jsem navštěvoval, byly zaměřeny na sport a já chci kanoistice dál pomáhat. Zachovám střediskové a osobní trenéry, má práce bude především v plánování a vedení týmu lidí.
Spolupracovat budete i se svým otcem, jenž vás trénoval. Radil jste se s ním?
Samozřejmě, vždyť má obrovské zkušenosti, hlavně v praktických věcech z tréninku a byl by nesmysl toho nevyužít. Ale nejde říct, že by byl naplno přesvědčen, že to mám vzít.
Proč?
V některých věcech byl vždy trochu skeptický, občas měl problémy se svazem i s některými lidmi, ale to je v každém projektu.
Vy se těchto problémů nebojíte?
Bude záležet na mně. S někým se do konfliktu dostanu, to je jasné, ale když půjde o ideje a konkrétní věci, nevadí to. Nezavděčím se každému, jen to nesmí přerůst do osobní roviny.
V Pekingu startovala jediná česká posádka. Kolik byste jich chtěl vidět v Londýně?
Představu mám, i když jsem byl vždy odpůrcem předpovědí, protože vše může probíhat podle plánu, a pak přijde den D a nevyjde to. Ale mým přáním je, aby tam startovaly čtyři lodě a alespoň některá z nich bojovala o medaili. Důležitý bude už rok 2011, kdy se jede olympijská kvalifikace.
