Článek
Opravdu jste si v Livignu zajezdil na lyžích?
Bylo tam minus deset, ale sníh žádný, louky zelené… Jen tam udělali šestikilometrové kolečko umělého sněhu. Ale odtrénoval jsem všechno, co jsem měl, na běžkách vždy šest koleček a odpoledne trenažér nebo posilovna. Ale bylo takové smutné, když ani v Alpách nebyl sníh, jen zelené pastviny. Potkal jsem se tam s lyžařem Martinem Jakšem, který říkal, že i pro ně je to nezvyklé takhle před Vánoci.
To musel být na šestikilometrovém okruhu nával…
Byly tam běžkařské týmy, měly svěťák v Davosu, což je přes kopec. Od Jakšíka jsem dostal pochvalu, že nejezdím tak pomalu, protože se tam vykecával, myslel, že mě dojede, ale nepovedlo se mu to. To mě potěšilo. (úsměv)
Jak snášíte kilometry na trenažéru? Kolik jich vlastně najezdíte?
Hodně, přes třicet denně, za zimu asi 1500. Ale už jsem si na to zvykl. Umím přepnout hlavu do trenažérového módu a koukám jen na čísla. To se nedá ošidit.
Co vás naučil letošní rok, kdy jste po nepovedeném startu sezóny vyhrál mistrovství světa? Může vám pomoct víc než roky, kdy jste vyhrával vše?
Vím, že i když se v sezóně nedaří a člověk trénuje, nic není ztraceno. Je dobré před olympiádou vědět, že se to dá dohnat. I když olympiáda bývá jiná než všechny závody. Zatím na ni moc nemyslím, vím jen, že začíná první víkend v srpnu…
