Článek
Kdy byla vaše radost největší?
Už po semifinále to bylo nádherné, ale pak přišly různé protesty, chvíli trvalo, než jsem měl jistotu. Finále jsem si už chtěl užít a byl jsem rád, jak jsem dojel na hranici možností i po šťouchu na začátku. Skočil mi tam ještě jeden, který pak správně upsali, a věděl jsem, že mám nejhůř stříbro. Když mě předjel Peter Kauzer, ani mi to moc nevadilo. Pak jsem se dozvěděl, že připsali šťouch i jemu, tak radost byla ještě větší, i když mi Petera bylo zároveň líto.
Čím to, že bylo v závodě tolik chybně připsaných i nepřipsaných šťouchů?
Voda je tu specifická, cáká na tyčky, tak se to různě upravovalo. Nakonec jsou výsledky podle mě objektivní, i když není ani pro diváka šťastné, když se musí takhle zpětně měnit.
Kdy vám bylo během pěti nominačních závodů nejhůř?
Já nesnáším ty domácí závody, kdy jedu na jaře proti pár klukům, těžko se mi koncentruje. Na mistrovství Evropy už jsem se strašně těšil, ani jsem na startu nebyl nervózní.
Co jste si po závodě řekli s tátou, který vás i trénuje?
Já ho asi nikdy neviděl brečet, ale teď mu možná slza ukápla. Oba jsme byli strašně šťastní, tohle byla odměna za to, co sportu dáváme.
Vavřinec Hradilek a Vít Přindiš byli asi smutnější, slavili jste po závodě společně?
Rozhodně jsme šli na pivko všichni, vždyť jsme společně získali titul v hlídkách. Kluci byli samozřejmě trochu smutní, ale myslím, že mi to přáli.
Počítáte, že jako úřadující mistr světa i Evropy budete v Riu jedním z největších favoritů?
Asi s tím počítám. To, že se mi povedlo získat oba tituly, beru jako malý zázrak. Ale špička je strašně vyrovnaná, nemůžu říkat, že tam pojedu vyhrát. To bude chtít minimálně deset kajakářů.
