Článek
Jak jste prožíval období, kdy byla už byla uzavřena nominace do Turína a vy jste ještě neměl vyjetou účast?
Věděl jsem, že dva svěťáky v Leysinu jsou poslední šance a že na to mám. Byla tam velká konkurence a já potřeboval být do 18. místa. Byl jsem trochu nervózní, protože mi to předtím několikrát o kousek uteklo. V prvním závodě jsem jel na jistotu a byl sedmnáctý, ve druhém jsem se uvolnil, lítal o metr výš a dostal se do finále. Měl jsem velkou radost a pak už jsem jen čekal.
Jak se vůbec stavíte k olympiádě? Třeba jako Lukáš Pollert, který ji moc nemusel?
Lukáš je můj dobrý kamarád, určitě k němu ještě půjdu na předolympijský brífink. (úsměv) Ale není to tak, že bych jí pohrdal. Kdybych na ní nejel, žil bych dál a byl bych taky šťastný, ale takhle jsem si splnil cíl, který jsem měl.
Přilepší vám start na olympiádě u sponzorů?
Mám s nimi dlouhodobou spolupráci a oni jsou rádi, že tam jedu. Ale kdybych tam nejel, neodešli by. Mám svoji image a nejsem člověk, co by chtěl vytřískat co nejvíc peněz z toho, že bude na jogurtech nebo vysavačích.
Problémy jsou prý s ubytováním v olympijské vesnici v Bardonecchii, jak to vyřešíte?
Někam si lehnu. Red Bull tam bude mít byt, tak můžu být u nich. Navíc tam určitě budou nějaké party, tak se přes noc můžu zdržet tam. Tohle vážně neřeším, cestuju celý rok a vždycky se někde vyspím.
Kromě U-rampy se vyžíváte i ve freeridu. Máte ještě nějaký nesplněný sen, co byste chtěl sjet?
Byl jsem několikrát na heliboardingu na Novém Zélandu, nebo třeba v Chile, takže jsem si asi všechny sny splnil. Pocit, kdy vás helikoptéra vysadí nahoře, jste tam sám, vidíte asi jen deset metrů před sebe a vytváříte si jízdu podle sebe, je prostě skvělý. Chyběla mi už jen ta olympiáda, a tak jsem nadšený, že tam jedu.
