Článek
V sobotu krátce po poledni vás čeká první start na olympijských hrách v závodě na dvacet kilometrů, který jste na loňském mistrovství světa vyhrál. Už cítíte napětí?Žádnou nervozitu necítím. Hned první závod důkladně prověří připravenost všech závodníků. Na rozjetí to může být dobré. Navíc do dalších závodů je na rozdíl od Světového poháru dost času na regeneraci.
| Olympiáda on-line na Sport.cz: |
| Závod biatlonistů na 20 km |
Jak jste se vyrovnal s nezvyklou nadmořskou výškou, v které jsou tratě v San Sicariu položené?Moc odvázaný z toho nejsem, necítím se nejlépe, i když jsme byli na soustředění v Obertilliachu, který je patnáct set metrů nad mořem. Někdo se s takovými podmínkami vyrovnává snadněji. Je to hodně individuální.
Z přípravy jste tedy neměl dobrý pocit?Ve středu jsme jeli měřený trénink a moc mi to nešlo. Mluvil jsem se slovenskými závodníky a také měli krizi. Ve čtvrtek už jsem měl pocit lepší, v pátek to bylo zase všelijaké.
Během posledních dvou tréninků bylo navíc hodně ostré slunce a poměrně teplo. Vyhovují vám takové podmínky?Teplejší počasí není optimální. Rychle pak ubývají síly. Navíc se závody jedou většinou kolem poledne, kdy se pravidelně mění vítr. Jednou fouká zleva, podruhé zprava. Střelnice je tady hodně otevřená a může se stát, že na každé položce dojde na korigování měřidel.
S jakým výsledkem byste tedy byl ze sobotního závodu spokojený?Umístění do patnáctého místa beru jako známku solidní připravenosti. K tomu, abyste se umístil na vyšších příčkách, potřebujete štěstí. Rozhodně bych se v jednom ze závodů, k nimž během olympijských her nastoupím, chtěl zamotat do nejlepší desítky.
Nejsou to příliš skromné cíle na úřadujícího šampióna?Triumfem na šampionátu jsem si na sebe upletl bič, ale jsem za něj rád. Každopádně se necítím jako mistr světa. Mohu jen překvapit. I když je pravda, že po úspěchu na loňském mistrovství mě soupeři více berou a titul mi zvedl sebevědomí. Je však třeba si uvědomit, že na startu je deset absolutních top závodníků, a i když to vypadá bláhově, na medaili může myslet dalších padesát lidí. V biatlonu hodně záleží na štěstí. Silní mohou selhat, nevyjde počasí, bude špatný vítr. Důležité je nepodlehnout atmosféře. Jde o olympijské hry, které jsou jednou za rok. Je to výjimečný závod, ale je třeba k němu přistoupit jako k ostatním.
Pojedete pravděpodobně čtyři individuální závody a štafetu. V které z disciplín si nejvíce věříte?Jsem hlavně rád, že nejedeme jediný závod. Člověku to pomáhá k většímu klidu do dalších závodů. Beru to tak, že nejdůležitější je uspět bez ohledu na disciplínu. Třeba to může vyjít ve štafetě. Máme velmi dobrou partu a silné složení. Letos jsme několikrát byli blízko parádnímu úspěchu, ale vždy nám těsně unikl. Třeba to vyjde na olympiádě.
Mnozí o vás mluví jako o možném překvapení české výpravy z hlediska medailových ambicí. Přemýšlel jste, na co by padla případná finanční odměna?Rozhodně by se hodila. Doma před barákem už nemáme kam odhazovat sníh a potřebovali bychom nějakou garáž. Vedle nás je přitom volný pozemek. Už jsem se sháněl po majiteli. Momentálně je v USA, takže zatím jsem se k žádnému konečnému řešení nedobral, ale byla by to dobrá investice. Jednou by tam navíc mohl třeba syn stavět.
Vy sám se prý často pouštíte do úprav domu a zahrady.Spojím příjemnou možnost relaxace s nutnými úpravami. Zahradu jsem si takhle ladil podle svých představ tři roky. Máme ji ve složitém terénu, takže jsem musel využít ke zpevnění pražců. Je to vhodné i pro fyzičku a užitečně prožívám volný čas. Teď je velkým zápřahem i čtrnáctiměsíční syn. Do osmi měsíců jen řval, od té doby však musíme být na pozoru, aby si něco neudělal, protože pořád někde poletuje.
V olympijské vesnici ale máte klid. Nebo ne?Je to v pohodě. Mám s sebou filmy na DVD a nějakou muziku. Tou se uklidňuji. Diskotéková muzika mi nic neříká. Pouštím si rock nebo metal. Navíc používám psychowalkmana. Večer abych pěkně v klidu usnul a ráno kvůli nabuzení. I když po příjezdu do Bardonecchie jsem usínal až před půlnocí. Poslední dva dny už je to ale v pohodě.
Co cestování do dějiště závodu?To je trošku nepříjemné, protože denně prožijeme hodinu v autobuse. Cesta trvá v nejlepším případě třicet minut. To je nepříjemné. Když chcete jít trénovat i odpoledne, je doprava vážně problematická.
S výjimkou hokejisty Haška a bobisty Danileviče jste nejstarším členem české výpravy. Dobíral si vás kvůli věku někdo?Myslím, že to ani nikdo pořádně neví. Ani já si to neuvědomuji. Vlastně je to pro mě teprve druhá olympiáda, protože Nagano a Lillehammer mi těsně utekly. Právě ten neúspěch v boji o nominaci mě tehdy motivoval, abych vydržel. Úspěch přišel až později, ale někdo se nedočká vůbec.
