Článek
O startu na olympijských hrách v Turíně jste dlouho snil. Jak velké zklamání pro vás představuje předčasný konec kvůli zranění stehenního přitahovače v pravé noze?
Jsem z toho velice smutný, ale téměř nic se nezlepšilo. Společně s doktorem jsme museli udělat takové rozhodnutí. Skutečně není žádná naděje, že by se můj stav zlepšil během následujících pěti dnů.
V NHL jste odchytal letošní sezónu bez problémů. Jak vnímáte zranění hned v prvním olympijském utkání z tohoto pohledu?
Nedá se to vrátit. Nebudu mluvit o žádném osudu. Nebudu na něj žehrat. Sám se s tím určitě nějak vypořádám.
Je to největší zklamání vašeho hokejového života?
Zklamaný jste, když vás nenominují, stejně tak jako v případě zranění. Ještě jsem o tom tolik nepřemýšlel, ale pravděpodobně je to asi největší zklamání, které jsem v kariéře zažil. Podobné snad jen tomu, když jsem v pětaosmdesátém nebyl nominovaný na mistrovství světa v Praze.
Umocňuje vše fakt, že se jednalo o vaši poslední olympiádu?
S tím se nedá nic dělat. Jsou věci, které se stávají. Budu klukům držet palce na dálku. Budu se samozřejmě věnovat léčebné terapii, ale hlavně chci sledovat a podporovat kluky, aby se jim dařilo.
Váš konec na turnaji přišel ve stejný den jako pro vašeho spolubydlícího Patrika Eliáše. Mluvili jste spolu?
Domníval jsem se, že Patrikův stav je lepší. Nikdo o tom moc nechtěl mluvit, což chápu. To samé platilo i u mě. Z toho, že končí, jsem byl trošičku paf. Je to nepříjemné pro nás oba. Jsem hrozně zklamaný i za něj. Vím, jak moc si účast na olympiádě přál. Do mužstva se dostal na poslední chvíli. Myslím, že se teď cítí podobně mizerně.
Byli v Ottawě z vašeho zranění zděšení? Jak bude vlastně probíhat léčba?
Prostě se podrobím tomu, co mi doktoři nakáží. Z klubu volali a ptali se na můj stav. Radost pochopitelně nemají.
Tlačili na vás, abyste se nepokoušel v olympijském turnaji pokračovat a hned se vrátil?
To ne. Chtěli informace od lékařů, aby věděli maximum.
Může tohle zranění ovlivnit vaše pokračování v letošní sezóně v NHL?
Nechci dělat prognózy. Nejde o třísla, ale pro brankáře je to nepříjemné hodně. V každém případě se chci uzdravit, to je jasné.
V pátek před tréninkem proběhlo oficiální focení českého týmu. Jak jste se cítil?
Oficiálně jsem se stanovisko lékařů dozvěděl až potom, ale je fakt, že leccos už jsem tušil. Na devadesát procent jsem věděl, že končím. Ale byl jsem tady s mužstvem a pár minut jsem odehrál. Cítil jsem, že na tu fotku patřím.
Byl zápas s Německem vaším posledním v reprezentaci?
(velmi dlouho přemýšlí)... Jsem smutný, zarmoucený. Nemohu klukům pomoct, olympiáda pro mě končí. Bylo mým snem reprezentovat Česko na olympijských hrách tady v Turíně. Moc jsem chtěl uspět. A ten můj osobní sen je pryč. O ničem dál už nechci mluvit.
