České hvězdě nabídli katarské občanství. Vzpomíná na rozvalené šejky i sto koleček po tréninku

Určitě kladně, protože kromě volejbalu stíhám i jiné aktivity. Chodím se synem na jeho fotbalové tréninky, se ženou do divadla. V zahraničí jsem měl jen tréninky a zápasy, teď už myslím i na něco jiného, což vnímám jako velkou výhodu.

Jasně, že se ptá (úsměv). Já mu říkám, že už jsem najezděný dost a že někam vyrazíme až ve volnu po sezóně. Cestování je fakt jedna z věcí, které mi nechybí.

Vidět dvoumetrového Korejce. Jasný, díky reprezentaci jsem věděl, že i v Asii jsou velmi vysocí volejbalisté, ale přesto to není úplně obvyklý. V klubu jsme měli asi tři a všem bylo kolem čtyřicítky.

Určitě v tréninku. Trénovali jsme dvakrát denně. Vždy dvě a půl hodiny. Tréninky byly monotónní. Hodně zaměřené na obranu v poli, takže člověk sebou jen mlátil o zem. Korejská liga je specifická tím, že v každém ze sedmi týmů, může být jen jeden cizinec. Pak mě také překvapilo, že jsme po tréninku běhali sto koleček kolem hřiště, takže někteří hráči byli lepší běžci než volejbalisté. V zimě nám trenér říkal, abychom chodili teple oblečení, abychom nenastydli a potom v zápase udělalo liberu chybu, tak ho kouč jenom v tričku poslal na mráz (smích). V týmu také bylo dvacet lidí, což je hodně. Někteří kluci se nedostali ani na hřiště. Chodili jen rozeřvávat publikum. Takže i v tom vidím specifikum.

V Koreji je to zařízené tak, že kluby trénují ve svých tréninkových centrech a na zápasy jezdí jinam. Slovenský protihráč Martin Němec třeba jezdil i tři a půl hodiny autobusem, protože firma, která sponzorovala klub, měla sídlo jinde. Do haly pak narvala své zaměstnance, takže bylo plno. Já jsem v tomhle měl štěstí. Náš sponzor Kepco, což je takový korejský ČEZ, sídlil na předměstí Soulu a na zápasy jsem tak jezdil přibližně deset kilometrů. Největší luxus měli ale hráči týmů Hyundai Skywalkers či Samsung Blue Fangs. Ti ze svých pokojů přijížděli výtahem až takřka k hrací ploše.

Myslím si, že docela velké. Když byla po zápase autogramiáda, tak vám lidé donesli dárky. Oni jsou strašně vděční a milí. A i když jsme zrovna prohráli strašným rozdílem, nedají to najevo.

To je zase další extrém. Do Kataru jsem jezdil po sezóně na pohár Kataru a pohár Emíra, kam si šejci na měsíc pozvou největší hvězdy. Mě pozvali dvakrát. A jak je venku vedro, kde je čtyřicet pět stupňů, tak v hale je deset stupňů. Strašně to s tou klimatizací přehánějí. Takže v hotelech, tělocvičnách je pak strašná kosa. Teplotní rozdíl byl někdy šílený.

Je to tak. Katařani si fanoušky koupí a dosadí je do haly. A to byla vždy sranda, když se hrají tyhle turnaje a vy tam vidíte ty rozvalený šejky, kteří mají své sluhy a ti jim donesou vše, co si poručí.

Bylo mi nabídnuto. Oni vám ho nabídnou, ale katarský pas ani nedostanete do ruky. Vy pak můžete hrát za nároďák, ale oni jsou vašimi pány. Naordinují vám vše, co budete dělat. Prakticky si vás koupí.

Byl jsem se podívat na fotbalové lize. Sednul jsem si na hlavní tribunu, kde nás bylo asi deset (úsměv). A pak jsem byl pozvaný k šejkům. Oni mají velké klimatizované stany, ve kterých mají obří televizi, a tam se dívají na fotbal. Takže asi tak.

Bylo mi zrovna třicet a chtěl jsem se poohlédnout i po nějaké lukrativnější nabídce. Proto jsem zvolil Rusko. Do té doby jsem až tak finance neřešil. Bohužel v době, kdy jsem do Krasnodaru přestoupil, začala ukrajinsko-ruská krize a z toho vznikly problémy.

Paradoxně finanční. Musel jsem se s klubem soudit. Dobré to bylo v tom, že jsem měl italského manažera, který s tímto měl zkušenost a v Moskvě měl právničku, jež tomu rozuměla. Celý proces se řešil i v době, když už jsem hrál v Koreji, takže já jsem to řešil přes ruskou ambasádu v Koreji a moje žena každý den telefonovala do Moskvy právničce. To byla má další velká zkušenost.

To je nesrovnatelné (úsměv). My jsme se s klukama byli podívat v tréninkovém centru fotbalistů Interu Milán, ale podmínky pro nás a pro ně se nedají srovnávat. Ale je pravda, pokud vezmu všechna angažmá, nic lepšího než Trento jsem nezažil. Tam o nás bylo postaráno od A až po Z. Co jsme chtěli, v tom se snažili vyhovět. My jsme se tak mohli soustředit jen na volejbal. Za ten první rok, co jsem tam byl, jsme hráli asi 53 zápasů, takže to byl docela nápor a klub chtěl, abychom se soustředili jen na volejbal a vše ostatní zařídil.

Váží vás pravidelně ve většině týmů (úsměv). I tady v Liberci jsme jednou za měsíc kontrolováni, abychom nebyli obtloustlí. Ale je pravda, že pokud jste měl v Trentu nějaký výkyv, tak vám to dali najevo. Já mám třeba hrozně rád Vánoce. To si vždy dám kapra a bramborový salát. Takže vždy přiberu. Ale pak mě baví zase shazovat.

Loni i letos jsme bez zápasu po vánočních svátcích, takže to budu skrývat a tvářit se jakoby se nic nestalo. Bramborový salát a cukroví si nedám odepřít (úsměv).