Článek
Jaká je vaše dosavadní trenérská bilance v extralize?
Zatím početně velmi skromná, ale rozmanitá. Odkoučoval jsem na střídačce Varů loni jeden zápas po odvolání Vládi Kýhose a před příchodem Ríši Žemličky v Litvínově, kde jsme prohráli. A letos jsem byl jako hlavní trenér u prohry po nájezdech v Plzni a poté jsme porazili Liberec. Měl jsem předtím taky podíl na neúspěšném startu, takže se nezříkám zodpovědnosti.
Váhal jste dlouho nad přijetím nabídky na „povýšení" v trenérském týmu?
Kdybychom se s asistentem Jardou Kverkou báli, tak do toho nejdeme. Byl jsem oslovený vedením klubu po pátém kole se dvěma body na dně tabulky. A dýchat s takhle špatnou statistikou dál, to bychom měli hodně těžké. Takže jsem rád za bod z Plzně i tři z duelu s Bílými Tygry. Jelikož jsme hráli venku proti mistrovi, dosáhli jsme asi maxima.
Vidíte kromě výsledků i náznak zlepšení, co se týče kvality projevu?
Vnímám, že hráči se už herně ani psychicky neutápějí a nemotají v útlumu. Jsme si ale vědomi, že nepojedeme jako parní stroj. Zůstali jsme pořád poslední, byť jsme se bodově dotáhli na Vítkovice. Po dvou relativně dobrých zápasech se ale pro nás nic nemění. Musíme dál bojovat.
Uvažoval jste už o ambicích oproti loňsku hodně pozměněného karlovarského mužstva?
Rozdíl mezi celky kolem desátého místa a námi není nijak velký. Snažíme se vštípit týmu herní tvář, ale jakou bude mít podobu, uvidíme snad později. Věříme, že tu nejlepší, jaké je současný kádr schopen.
V extralize patříte k mladším a dosud nezkušeným trenérům. Jak se cítíte ve společnosti uznávaných koučů Vladimíra Růžičky, Zdeňka Venery, Josefa Jandače, Jiřího Kalouse a dalších?
Souboje s jejich mužstvy nás teprve čekají, takže jsem zvědavý, co přinesou. Přiznám se, že vyhraněný hokejový vzor nemám. Ale dobrou prací mě inspiruje každý trenér.
