Článek
Nejkrušnější chvíle pro lidská chodidla udeřila paradoxně v době, kdy člověk začal obouvat boty. Nejenže přestal vnímat, po jakém podkladu to vlastně kráčí, ale začal svým nohám aktivně bránit v jejich práci.
Július Pataky se nebojí obout i do vlastních bosých řad. „Reflexní terapie je vlastně náhražka chůze bez bot." říká a dokládá své tvrzení i příklady z hluboké minulosti lidstva. Sám je bosý běžec a chodec i reflexní terapeut. Má tedy ve fungování chodidel zcela jasno. Nerad nosí boty i ponožky. Když je to společensky opravdu nutné, nazouvá sandály nebo minimalistické boty, do nichž nemusí navlékat ponožky.
Moc dobře ví, že kvalita lidského zdraví se promítá i do plochy lidských chodidel. A funguje to i opačně ‒ péčí o chodidla a odpovídající plochy můžeme ovlivňovat kvalitu svého zdraví a činnost mnoha vnitřních orgánů.
Lidské chodidlo je od přírody vybaveno mnoha pružícími mechanismy, které nám usnadňují a vůbec umožňují běh. Nezanedbatelné jsou úlohy podélné a příčné klenby. A právě jejich správnou funkci naše konvenční obuv do značné míry znemožňuje. Pojďme se tedy podívat, jak jim opět pomoci nebo jim alespoň nebránit v jejich práci. Vždyť zdravý a přirozený běh nám dodává dnes tolik potřebné endorfiny.
