Článek
Máte za sebou velkou premiéru. Jaká byla?
Snad povedená. Prožívám dobré pocity, skoro výborné. Atmosféra byla nádherná, před zaplněným hledištěm se hrál solidní fotbal, padly krásné góly, udělila jsem jen dvě žluté karty, takže super.
Vy jste měla zkušenosti už ze druhé ligy. Připravovala jste na prvoligový debut nějak jinak?
Ne, vůbec ne. Neměním rituály a říkala jsem, že kdybych něco změnila, tak by to náhodou nemuselo vyjít. Jako před každým zápasem, který se hraje dopoledne, jsem ráno vstala, došla si pro noviny a rohlíky a zase zalehla do postele ke dvěma vlčákům a vylezla jsem až půl hodiny před odjezdem na sever Čech. Spalo se mi báječně.
Čekala jste, že utkání v Liberci bude těžké, nebo tak pohodové, jak nakonec vyznělo?
Osobně jsem nevěděla, co ostatně mám očekávat. Kolegové mě upozorňovali, že je to rychlejší a hráči to víc zkoušejí. Snažila jsem se být tam, kde jsem být měla, snad se mi to podařilo. Koloušek na mě asi dvakrát trochu vyjel, ale já mu řekla: Vašku, tady to na mě nezkoušejte. Možná, že to zapůsobilo. Před zápasem tam byly pusy s kapitány a při odchodu do kabin mě liberecký obránce Janů poplácal po zadní partii. Liberec jsem pískala už v létě při Poháru ČMFS.
Neříkali vám budějovičtí hráči, že jste udělila žlutou kartu někomu jinému?
Říkali, ale vynadali si navzájem. Bylo to tak strašně rychlé, že jsem situaci měla za zády a nechávala jsem výhodu. Hráč Horejš mi sdělil, že to on nebyl a dodal, že se nic neděje. Stane se, jsem jenom člověk.
Troufáte si odhadnout, kdy může přijít vás další prvoligový zápas?
Příští kolo to asi nebude. Potom jedu na seminář do Ženevy, takže asi ne. Kdyby to bylo na podzim ještě jednou, byla bych moc ráda.
