Článek
Už to snad není ani evergreen, ale odrhovačka. A pořád na stejnou notu. Sparta doma útočí, převahu i šance si vytváří, jenže gól dát nedokáže. A je jedno, zda má proti sobě na pohárové scéně aténský Panathinaikos nebo na ligové Teplice.
Lavička: Četnost vysoká, účelnost nulová
„Studoval jsem statistiku naší střelby. Četnost vysoká, účelnost ovšem nulová,“ lakonicky glosoval další domácí ztrátu letenský trenér Vítězslav Lavička.
Přitom od chvíle, co do Sparty přišel, nedělá pomalu nic jiného, než střelbu a vůbec zakončení se svými svěřenci nacvičuje. I mentální trenér Dragan Vujovič je mu nápomocen, neboť také pátrá po cestách, jak do myslí hráčů transformovat klid a rozvahu, která jim v koncovce tolik schází. Nic však nepomáhá.
„Mohl bych hledat a nacházet výmluvy, mluvit o chybějícím štěstí, protivnících, kteří příjíždějí na Letnou jen bránit, jenže k čemu by to bylo? Naší povinností je si i s organizovanou defenzívou soupeře poradit,“ nebere si Lavička na pomoc alibistickou slovní ekvilibristiku.
Ví, že problém je v první řadě v jeho hráčích a také v něm. Až na druhé koleji figuruje protivník, na něhož mířila po duelu s Teplicemi rozladěnost a rozmrzelost jeho svěřenců.
Kladrubský: A to je jako baví?
"Měli jsme vyhrát, samozřejmě, jenže jak vyhrát nad protivníkem, který se skoro třicet minut z devadesáti válí po zemi a zdržuje?!“ dával Jiří Kladrubský průchod zmaru, který sparťanskou kabinu zaplavil. Opakovaně, protože každý soupeř přijíždí na Letnou s tím, že získaný bod pro něho představuje výhru, takže za vysněnou remízou kráčí všemi prostředky. I třeba zdržováním a válením se po trávníku, což Teplice skutečně předváděly. Nikoli jako první a rozhodně také ne jako poslední tým, jenž se se Spartou utkal.
„Kdyby to předváděl třeba Zlín, pochopím to. Ale Teplice? Mužstvo, které myslí na poháry? Jeho styl jsem prostě nepochopil a jen jsem si říkal, zda má vůbec cenu, aby hrálo fotbal. Cožpak může teplické hráče tohle bavit?“ chrlil ze sebe Kladrubský.
A bude ještě hůř
Trenér Lavička sice rozladěnost svých svěřenců po bezgólové remíze s Teplicemi chápal, ale za pravdu jim dát nemohl. Moc dobře si uvědomuje, že čím déle jeho tým povede ligu, tím to bude mít doma horší. Zákopová válka bude na Letné pokračovat. Defenzíva soupeřů se bude stupňovat. Jejich snaha urvat bod za každou cenu se bude umocňovat.
„Musíme se prostě naučit lépe řešit finální fázi naší ofenzívy. Před šestnáctkou soupeře i v ní. Nikoli jen v protivníkovi, ale ve zmiňovaných premisách je celé tajemství, jak si se zarputile bránícími protivníky na Letné poradit,“ ví sparťanský kouč, že pokud se jeho tým nebude zmíněným receptem řídit, bude ještě hůř. Na evropské pohárové scéně příští týden v odvetě se záhřebským Dinamem, v domácí lize ale rovněž.
