Nikdy netrefím stejnou cestu do Jablonce, směje se liberecký kouč Kotrba

Dá se říct, že ano, dělat všechno sám v dnešní době nelze. V čase internetu, sporttestrů a mnoha dalších prostředků by se člověk rozmělnil a zapomněl na linii, kterou má sledovat. Spoustu svých úkolů deleguji na kolegy. V tom je Kotrba jiný.

S počítačem jsem dělal vždycky, sporttestry jsme měli tehdy v Jablonci jedni z prvních. Problém je v té organizaci. Dříve jsem měl jednoho asistenta a kouče gólmanů, tréninky jsem vedl sám. Dnes se jdu na trénink třeba jen podívat, mám čas se s hráči bavit před i po něm, moji práci odvedou kolegové.

Asi tak, také jsem se to v Českých Budějovicích učil (směje se). Funkcionařina mě bavila, došel jsem při ní k poznání, že práce trenéra je těžká, ale daleko nejdůležitější je majitel, který to musí financovat. Liberec si možná ani neuvědomuje, jakou výhodu v tomhle má.

Jsou různé způsoby vedení týmu, někdy i tím autoritářským můžete k úspěchu dojít. Teď kolem sebe potřebuji lidi, před kterými, když to přeženu, zabouchnu raději dveře, aby mě nezahltili novými myšlenkami, než ty, kterým zadáte práci a musíte je jít zkontrolovat.

Výborně. Známe se dlouho, dělali jsme spolu v Příbrami, tento model máme vyzkoušený. Bylo pro mě snazší Liberci kývnout, když jsem věděl, že tady bude kluk, kterého nejen znám, nýbrž který je navíc Liberečák, klub detailně zná.

Slovan je zvyklý hrát o jiné příčky, realita je jiná. Hráčům jsme řekli, že po polovině uplynulé sezóny by si nikdo nepomyslel, že Olomouc nakonec spadne, přesto se to stalo. Liberec nesmí v tomto ohledu nic podcenit. I tím, že uděláme raději o jedno kádrové opatření víc než o jedno méně. Na druhou stranu chceme přivádět pouze hráče, kteří nám pomůžou.

Nešel jsem do neznáma, trénoval jsem sousední Jablonec, do Liberce jsem tehdy často jezdíval. Mezi městy existují dvě cesty, přiznám se ale, že když jsem v minulých dnech jel několikrát do Jablonce, nikdy jsem netrefil tu stejnou (směje se).