Šel bych i na penaltu, ale nevím, jak by to dopadlo, přiznal sparťan Vidlička

Nikdy, tohle bylo poprvé. Byly docela snadné, jen jsem to uklízel zblízka do sítě. Ten první dokonce hlavou, což se mi asi nikdy v životě nepovedlo... Je příjemné dát dva góly v zápase, ale ten pocit, že o ničem nerozhodly, je spíš smutný.

Nejspíš bych si míč vzal a šel ji kopat. Ale jak jsem koukal, dal bych ji tam, kam skočil gólman. Tak nevím, jak by to dopadlo.

Znovu se mi ozval zraněný kotník a měl jsem potíže i s lýtkem. Nešlo pokračovat.

Chabá náplast... Samozřejmě cítíme zklamání. V kabině to bylo znát, i když jsme si po vítězství zakřičeli. Nesplnili jsme bohužel naše cíle pro tuhle sezónu.

Šli jsme na hřiště s cílem vyhrát, ale po té středě, kdy jsme definitivně přišli o šanci na titul, se hledala motivace moc těžko. Šli jsme do toho dneska trochu jako na přátelák. Frustrace, že jsme bez titulu a hrajeme jen o druhé místo, byla strašná.

Cítili jsme, že atmosféra vůči nám nebyla příjemná, ale chtěli jsme zápas vyhrát a alespoň se rozloučit důstojně se sezónou.

To určitě. Za týden se ale znovu scházíme na krátký tréninkový meziblok. Musíme se dobře připravit na novou sezónu. Ta musí být jednoznačně lepší.

Ne, jen jsem v kabině viděl, že to skončilo remízou a Liberec je mistrem. Jenže to nebyl náš boj.