Článek
Důležitý duel jste zvládli, v Jablonci po čtyřech letech vyhráli, takže byste si mohl být svým místem na sparťanské lavičce jistější, než před zápasem. Nebo si snad myslíte, že o rošádách v realizačním týmu už je rozhodnuto a ani výhra na ně nebude mít vliv?
Nejsem ten, kdo o nich rozhoduje a hlavně – nemohu je nijak ovlivnit. To, co se děje a dít bude, jde mimo můj dosah.
Děláte, jako byste všechny spekulace provázející závěr sparťanského podzimu ani nevnímal...
Ale to vůbec. Tohoto tématu je všude plno, takže se nemohu tvářit, že o něm nevím. Rozhodnutí však neovlivním, takže se snažím dál dělat svou práci, jak nejlépe dovedu.
V Jablonci jste ji hodně prožíval. V nevlídné slotě jste se ani na chvíli neposadil na lavičku, neustále jste v dešti pobíhal kolem čáry, emoce z vás doslova prýštily, zmrzlý a promočený jste musel být na kost...
Přiznávám, že jsem byl v takovém transu, že jsem zimu a vodu vůbec necítil. A ani to, že mám na nohou jen tenisky, jsem neregistroval. Byl to nejnáročnější zápas, který jsem na sparťanské lavičce koučoval, neboť v Jablonci jsme chtěli vyhrát a já byl do zápasu vtažen víc, než kdy jindy.
Trenér Sparty Martin Hašek během zápasu v Jablonci.foto: ČTK/Radek Petrášek
Určitě i proto, že začátek – a vlastně celý první poločas – jste měli prachbídný...
Přímo katastrofální! Byli jsme nedůrazní, všude jsme chodili pozdě, organizace hry skřípala, míč jsme neodkopli. Prostě v první čtvrthodině na ručník! Jablonec mohl kromě Lafatovy branky přidat další dva góly a my bychom už asi těžko něco se zápasem udělali. I proto tolik emocí na lavičce.
Nakonec jste ale vstali z mrtvých a hodně důležitý zápas zlepšeným výkonem ve druhé poločase otočili.
Pro nás bylo lichotivé, že první poločas skončil nerozhodně 2:2, protože po celých pětačtyřicet minut byl Jablonec o kousek lepší než my. Po změně stran už se hrálo v naší režii, neboť jsme byli aktivnější, nebezpečnější a zřejmě i kondičně lépe připravení. Díky nádhernému sólu Hušbauera jsme skóre otočili a protože jsme byli ochotni hrát a sprintovat až do konce, vítězství jsme i pečetili.
Takže jste i devátý podzimní zápas na cizím hřišti vyhráli a můžete být tudíž navýsost spokojeni.
S ligovým podzimem určitě, protože jsme nasbírali čtyřicet bodů a na druhý Liberec tak máme k dobru šest bodů. Jen dva prohrané zápasy na domácím hřišti s Libercem a Mladou Boleslaví brání tomu, abychom byli spokojeni úplně. Ale ani tato kaňka nezakryje dobrá utkání a excelentní bodový zisk.
Jenže sparťanský podzim poznamenalo nevydařené účinkování na evropské pohárové scéně a vyřazení rumunskou Vasluí. A právě tento exces zřejmě vyvolá personální rošády, při nichž se spekuluje i o vás a vašem konci.
Nesplnili jsme cíl, který jsme si dali, z Evropské ligy jsme vypadli a tahle červená nit se táhne celým sparťanským podzimem. Teď bude proto záležet, z jakého úhlu pohledu bude vedení naše podzimní účinkování hodnotit.
Cožpak existují různé úhly pohledu?
Pochopitelně – pohled na naše domácí účinkování a pohled na účinkování v pohárové Evropě. Až bude klubové vedení situaci hodnotit, bude to podobné, jako když se člověk dívá na sklenici naplněnou z poloviny vodou. Jeden ji vidí jako poloplnou, druhý jako poloprázdnou.
Jak ji vidíte vy?
Nedovedu odpovědět, protože jde o dvě roviny. V lize vynikající bodový zisk, na evropské scéně selhání. Na mně teď je, abych dokončil analýzu podzimu, na vedení, aby ji posoudilo a rozhodlo. Ale jak ji posoudí, to říci nedokážu.