Článek
„Jde jen o jednu ze statistik," nechávaly ligového veterána hrátky s čísly chladným, byť ve fotbalové dlouhověkosti nesoutěžil jen tak s někým.
Měřil se totiž s legendárním Pepi Bicanem. Když jako hrající trenér nastoupil v nejvyšší domácí soutěži v zápase pražského Dynama proti Žilině 20. listopadu 1955 naposledy, bylo mu 42 let, měsíc a 26 dnů k tomu.
Posléze sice Bicanovi někteří statistici ješitní na své záznamy deset dnů ubrali a prohlašovali, že Blažek překonal Pepiho už v prvním jarním kole na Bohemians, teď už ovšem spory o skutečného veterána ligových trávníků nemusí trápit nikoho. Po pátečním duelu je jím Jaromír Blažek.
„Svým způsobem jde o určité vyznamenání, i když nevím, jestli mě právě takovýto rekord těší. Prostě zdraví vydrželo," nezastíral, že by primát ve fotbalových statistikách raději vyměnil za bodový zisk v utkání se Slováckem.
„Jsem nazlobený, protože jsme neodevzdali na hřišti to, co by se na první ligu slušelo. Pokud takhle budeme pokračovat dál, budeme mít na jaře se záchranou velké problémy," netajil veterán, který zaskakuje v jihlavské brance za zraněného Hanuše, jak moc je výkonem svého týmu rozladěný.
Přitom zneškodnil několik šancí Slovácka, další vyložené střelecké příležitosti hosté zahodili, ale vítězný gól přece jen dali. Malou útěchou mohlo být pro Blažka snad jen to, že svému někdejšímu spoluhráči ze Sparty Liboru Doškovi zlikvidoval dvě nebezpečné střely.
„Je mi ale úplně jedno, jestli jsem vychytal Došana nebo někoho jiného. Doma jsem měl sice mnohem víc práce než před týdnem na Bohemce, ale prohráli jsme a pořádně si zkomplikovali cestu za záchranou,"
