Článek
Neskrývala se za oním dárkem trenéra Habance i jistá vypočítavost? Vždyť v kuloárech se mluví o tom, že byste s ním měl odejít ze Slovácka do Brna, kde jste s dlouhou fotbalovou kariérou začínal a kde jste doma...
Je to skutečně jedna z variant, která vypadá jako nejpravděpodobnější a je hodně blízko.
Odchodem na druhou stranu barikády ale stvrdíte definitivní odchod z ligové scény.
Já už ho stvrdil po posledním domácím zápase Slovácka s Olomoucí. Opravdu jsem se rozhodl, že s kariérou končím.
Ligovou, nebo i fotbalovou?
Teď jsem rozhodnutý, že končím s aktivním fotbalem. Ale třeba mi bude chybět, ale život jde dál. Život fotbalisty byl krásný, protože jsem znal jen tréninky a zápasy, čímž všechno končilo. Staral jsem se jen sám o sebe, zatímco teď mě čeká něco jiného. I na nový život se však těším.
Vystřídal jste spoustu štací, hrál jste v Brně, Starém Městě, Blšanech, Liberci, ve Spartě, Teplicích, řeckém Xanthi, ale i ve Slovácku. Na které z těchto angažmá bude vzpomínat nejraději?
Nejspíše na Slovácko, kde jsem prožil pět báječných let. Aby ne, když Slovácko je krajem vína, slivovice a hlavně příjemných lidí. Měl jsem vlastně štěstí, že jsem na závěr kariéry konečně přišel do klubu, kde mě měli fanoušci rádi.
Však jste se jim odměňoval góly, které jste střílel a jimiž jste se v renomovaném Klubu ligových kanonýrů prostřílel až ke kótě 125. Uvědomujete si vůbec, v jak renomované společnosti jste se ocitl a kolik věhlasných snajprů jste za sebou nechal?
Teď ještě moc ne, protože všechno je příliš čerstvé, navíc ve Slovácku ještě pořád trénujeme a sezóna nám končí až v sobotu. Ale přijde čas, kdy si sednu a všechno zpětně proberu. Teprve pak zjistím, čeho jsem dosáhl a kterého z kanonýrů jsem za sebou nechal.
Jaké to vůbec byly góly, které jste na ligové scéně střílel?
Ušmudlaných bylo daleko víc než krásných, i když pár hezkých jsem také dal. Třeba v Liberci střelou zdálky, třeba ve Slovácku proti Dukle.
Vaši kariéru rámují i dva mistrovské tituly - jeden se Spartou, druhý s Libercem. I to bude příjemné vzpomínání...
Určitě, i když na Letnou to bude vzpomínání rozporuplné. Získali jsme titul, vyhráli pohár, slavili double, jenže zažil jsem tam i období, kdy mě fanoušci v lásce neměli a já musel jejich averzi překonávat. Tehdy jsem přemýšlel, zda má vůbec cenu, abych fotbal dál hrál. Ale skousnul jsem to a vydržel. A dokonce hodně dlouho.
Však jste byl také na samý závěr kariéry zvolen Osobností ligy. Překvapilo vás to?
To tedy určitě, protože já během kariéry žádnou individuální trofej nezískal. Proto jsem ani na nedělní vyhlášení nechtěl do Prahy jet, ale manželka mě nakonec přemluvila, abych ji někam vytáhl. Jsem rád, že jsem to udělal.
Takže se jako Osobnost ligy cítíte?
Když jsem jí byl zvolený a dostal cenu, tak určitě.
Kam tuto trofej ve své sbírce řadíte?
Hodně vysoko, i když třeba s mistrovskými tituly se samozřejmě srovnávat nedá. Fotbal je týmovým sportem, takže když se podaří získat titul a po třiceti kolech z člověka napětí spadne, prožívá všechno mnohem bezprostředněji a oslavu si patřičně vychutnává.
