Článek
V Anderlechtu mu končila smlouva a klub už dál neměl zájem, přesto nemusel řešit žádné velké stěhování. Mohl setrvat v Belgii. Ale nakonec naplnil svá slova, že pořád zůstává slávistou, a vrátil se.
„Nabídky jsem měl, ale já se rozhodl bojovat se Slavií o Ligu mistrů. A taky chci vlastníma rukama zvednout pohár z ligy, to mi chybí,“ říká 33letý kanonýr.
V konečné fázi belgického angažmá byl poněkud nevytížený. „Lámalo se to se mnou už v únoru. A když mi trenér Jarolím zavolal, tak jsem neváhal ani minutu a rozhodl se okamžitě. Vždyť jsem zažil ve Slavii nejkrásnější roky kariéry,“ připomíná Vlček.
I rodina hrála roli. „Pro dceru to bude jednodušší se školou,“ podotýká.
V Jarolímově týmu nalezl hodně tváří, s nimiž se v jednom mužstvu ještě nepotkal. Zato bývalý kapitán Erich Brabec už je pryč. „Právě s ním jsem byl z ciziny nejvíc ve spojení, ale nedá se nic dělat, i když jeho zkušenosti můžou chybět,“ pokračuje. Smršť spekulací ovinula vyhazov nedávné opory. „Trenér na to ale má právo, my jsme tady jen zaměstnanci,“ uznává Vlček.
Co ve Slavii nechybí? Tradičně tvrdá Jarolímova příprava. Ta se Vlčkovi zjevila minulý týden v Krkonoších v těch nejostřejších obrysech. Ale přivítal ji: „Už se hodila. V Bruselu jsem o ni přicházel. V zimě se tam hraje a v létě jsem byl na mistrovství Evropy.“
Libuje si, že kádr Slavie je poměrně dlouho před startem sezóny pohromadě. „Před dvěma roky před Žilinou to bylo jinak, jen týden před ostrým začátkem kvalifikace Ligy mistrů přišel Tavares, odehráli jsme jediný zápas v odpovídajícím složení a vypadalo to všelijak,“ vzpomíná Vlček. „Zato teď už jsme asi skoro kompletní,“ soudí.
Champions League je vzhledem k možným soupeřům pro Slavii relativně blízko. Rivalové z kategorie opravdu zvučných se jí vyhnou. „Moc jsem se tím zatím neprobíral. Ale v Anderlechtu jsme loni vypadli s Borisovem. Mužstva v Evropě už jsou vyrovnaná, nemusí být snadné se do hlavní soutěže prokousat,“ dodává opatrně.
