Dočkal zahodil jedinou penaltu jako bažant, na Panenkův dloubák ale nemá nervy

Trenéru Vrbovi může nabídnout i svou specialitu. Exekuci pokutových kopů. Ve Spartě šestadvacetiletý středopolař převzal žezlo po kapitánovi Davidu Lafatovi a v tomto ligovém ročníku proměnil všechny čtyři penalty. „Reprezentace už dlouho penaltu nekopala, takže nevím, kdo by na ni šel. Záleží, kdo bude právě na hřišti. Lepší variantou vždycky je, aby se na ni někdo přihlásil, aby bylo dost těch, co si věří."

Minulou sobotu Dočkal proti Teplicím proměnil penaltu v 89. minutě a zajistil Spartě výhru 1:0. Také proti Lotyšsku by byl za jakéhokoliv stavu jako případný exekutor ve hře. „Teď v klidu vám řeknu, že bych si na penaltu troufl i v reprezentaci. Ale jak říkám, vždycky záleží, jak se cítím na hřišti. Nechci dělat za každou cenu slavného a ohrozit tým..."

Dočkal je odchovancem Slavie, vedle Sparty hrál také za Liberec, Konyaspor a Rosenborg Trondheim. A za celou kariéru si vybaví jedinou penaltu, kterou v soutěžním zápase neproměnil. Za Liberec ve finále domácího poháru právě proti Spartě neuspěl v květnu 2008 proti vyhlášenému penaltovému specialistovi Tomáši Poštulkovi.

„Byl jsem ještě mladý, bylo mi devatenáct. Byl to pro mě hodně nepříjemný moment, který mě odradil. Asi rok jsem pak nechtěl o penaltách ani slyšet. Ale později jsem se k nim vrátil, za Liberec i v Norsku jsem jich pár kopal."

Ne že by se k míči zrovna hrnul. „Penalty přímo nevyhledávám. Není při nich moc co získat, spíš ztratit, což není zrovna moc příjemné," poukazuje.

Jako s Teplicemi, kdy minutu před koncem za bezbrankového stavu prostě proměnit musel. „Myslím, že mám předpoklady, abych penaltu proměnil. Neměl bych se za nikoho schovávat. Když Lafi (Lafata) nedal a penalty mi přenechal, nebyl důvod, abych to nevzal. Snažím se, aby mé penalty nebyly k přečtení. Nikdo nezvolí desetkrát stejné místo, ale každý má své oblíbené, kam si věří nejvíc. Ale chci být variabilní."

Jednu kulišárnu ovšem od spolehlivého exekutora Dočkala nečekejte. Panenkovský dloubák do středu branky... „Na něj nemám nervy. Děsí mě pocit, že se koukám, jak balón pomalu letí - a gólman tam zůstane stát," ošívá se s úsměvem.