Hlavní obsah

Věrnost místo trofejí

Lví podíl na překvapivé víkendové remíze Valencie na hřišti Espanyolu měl útočník Raúl Tamudo. Právě jeho vyraženou hlavičku doklepl do sítě Riera a dostal svůj tým do vedení. Zasvěceného fanouška to nepřekvapí. Tamudo je hlavní oporou Espanyolu již devátým rokem, což jej řadí do skupinky zvláštních fotbalistů - velkých hvězd, které zůstávají v malých klubech.

Článek

Devětadvacetiletý Tamudo působil všehovšudy ve třech klubech, a to při nejlepší vůli průměrných: Alavésu, Lleidě a Espanyolu. Přesto se v posledních sedmi letech nikdy nedostal pod deset vstřelených branek. V sezóně 2001/2002 skóroval sedmnáctkrát a o dva roky později přidal dokonce dva góly navrch. Zahrál si i za národní tým a často se objevují názory, že kdyby oblékal dres některého z velkoklubů nebo "alespoň" Valencie či La Coruni, mohl se do reprezentace prosadit nastálo.

Kapitán Espanyolu přiznává, že o takovém řešení přemýšlel. "Pokaždé jsem ovšem zjistil, že tohle je klub mého života. Jinde bych možná zažil více úspěchů, ale určitě bych se necítil tak dobře." A ne že by nebyl zájem. Před akvizicí Samuela Eto'oa se o střelce Espanyolu zajímal městský rival z Barcelony, šeptalo se i o zájmu Abramovičovy Chelsea.

Zdálo by se, že s tímto skoro masochistickým přístupem musí být Tamudo posledním exemplářem klubového patriotismu. To by ovšem v Athletiku Bilbao nesměl působit Joseba Etxeberría. Ten letos zahájil již dvanáctou sezónu v červenobílém dresu baskické chlouby, která například loni skončila jen několik příček od sestupu.

Neúnavné pravé křídlo přitom odehrálo přes padesát zápasů za reprezentaci, v nichž zaznamenalo dvanáct přesných zásahů. Koncem 90. let patřil k nejnadějnějším talentům v Evropě. Stejně jako jiný velký Bask, letos skončivší Julen Guerrero, ovšem od osmnácti let neopustil Bilbao. Etxeberríu přitom chtěli například v Bayernu, Evertonu nebo Valencii. Posledně jmenovaný klub si nakonec raději pořídil mladšího Joaquína, který etxeberríovskou loajalitou ke svému předchozímu zaměstnavateli Betisu netrpěl.

Baskicko vůbec vzbuzuje ve svých esech loajalitu téměř neskutečnou. V Bilbau hraje dvanáctým rokem i pětadvacetinásobný reprezentant Ismael Urzaíz, druhdy nejžádanější levý bek Španělska Augustín Aranzábal zase zasvětil kariéru konkurenčnímu San Sebastiánu, odkud odešel až po třicítce - a jednoznačně za svým zenitem - do Zaragozy. Proto si lze Tamuda i zmíněných Basků vážit za víc než jen kopání do balónu.

Reklama

Související témata: