Článek
Jaká byla noc po takovém utkání?Lze to přežít dvěma způsoby - spát nebo pracovat. Dělal jsem oboje. Ještě v noci jsem se podíval na záznam, abych pocity ze zápasu mohl opřít o objektivní prvky. Ujednotil si myšlenky. Vstával jsem brzy a pokračoval v analýze.
Viděl jste někdy utkání s podobným průběhem?Jako náhradník, když jsme hráli o postup na mistrovství Evropy v roce 1984. Se Švédy jsme těsně před koncem vedli 2:0 a skončilo to 2:2.
Po utkání šokovalo prohlášení, že jste neviděl žádné chyby. Nepřehodnotíte to?V tom zásadním - v přípravě na utkání a v taktice - opravdu žádná chyba nebyla. Ale každé utkání samozřejmě přinese řadu chyb plynoucích ze hry. Gól v 87. minutě ale nemá nic společného s nějakým nedostatkem v systému bránění, taktikou, nebo koučinkem. Byl to prostě absurdní zkrat, jaký Koubský dalších osm let neudělá.
Mužstvo nažhavené bylo
Cítíte vinu za nedotažení kvalifikace?Nemám pocit viny, ale odpovědnost beru na sebe. Angažmá jsem bral s cílem postoupit na mistrovství Evropy. Byla to riziková mise. Už jen vyhrát skupinu je velký úspěch. A postup mezi osm nejlepších to je něco. V historii České republiky se to povedlo jen dvakrát.
Kritici zdůrazňují, že mužstvo nebylo náležitě nažhavené. Nesouhlasím, první půle byla dobrá, čísla o střelách a standardních situacích jsou výmluvná. Neberu ani názor, že hráči byli labilní. Mužstvo má psychicky silné osobnosti.
Vypadalo ale bezradně. Ani vaše střídání se nepovedla...Krajní záložníci toho měli dost. Po Slepičkovi, který byl jediný možný adept na post Musila, měl přijít defenzivní Besta, ale dostali jsme gól. V tu chvíli musíte počítat i s možností, že si soupeř vynutí prodloužení, ale na to jsme potřebovali hráče dopředu. Proto nastoupili Kolář a pak Lafata.
Nebylo zbabělé takto uvažovat?Nemůže to být zbabělé, když to říkám takhle nahlas. Ta situace to vyžadovala. S gólem jsme prostě museli počítat. Jiná věc je, že Kolářovi se nedařilo.
O angažmá zatím mlčí
Měl jste v týmu i syna Maria. Asi to nebyla jednoduchá situace ani pro jednoho z vás. Čekáte výtky v tomto směru, zvláště když jste ani mezi 18 nominovaných pro utkání nezařadil třeba teplického útočníka Rezka, který před časem porazil Feyenoord?Otázka syna a otce v mužstvu, to je vždy choulostivá záležitost. Ale v předešlých utkáních byl Mario hodnocen dobře i vámi novináři. A Rezka jsem objevil dřív než kdo jiný. Stává se zajímavým hráčem. Měl jsem zájem ho zabudovat do týmu, ale pro baráž jsem vsadil na sestavu, která je na sebe zvyklá. V případě postupu by ale dostal šanci a s ním i další, třeba Hubník.
Jak se teď cítíte?Baráž, to může být jen radost nebo smutek. Svatba nebo pohřeb. Ale nezapíjel jsem to. Uvědomme si, že předchůdci, trenér Brückner a pak Míra Beránek, udělali fantastický úspěch, výš to nejde. Každý se dívá na tečku, my jsme ji měli špatnou, oni stříbrnou a zlatou, ale jejich mužstva se taky dostala do potíží. Nám patnáct minut druhé půle znehodnotilo celý dojem, který jinak nebyl špatný. Mužstvo zvládalo většinu těžkých momentů. I v Basileji, když jsme v prvním barážovém zápase prohrávali.
Smlouva vám končí. Budete se dál ucházet o funkci kouče lvíčat? Mluvil jste už s někým ze svazu?Já mám zcela jasno. Ale zveřejňovat to ještě nechci. Až po schůzce s mými bezprostředními nadřízenými: generálním sekretářem svazu Petrem Fouskem a místopředsedou svazu a vedoucím týmu Pavlem Mokrým. Chci slyšet jejich názor. Pak udělám definitivní závěr. Můžu na to místo třeba znovu aspirovat. Ale každopádně od ledna mužstvo trenéra nemá.
