Bolestivá konfrontace. Ale neměli jsme nárok, uznal Horváth po výprasku od Bayernu

Když si vybavím, kolik měl Bayern dalších šancí, není konečný výsledek tak hrozný. Pokud vezmu herní stránku, samozřejmě jsme neměli nárok. Zápasy jako na Bayernu jsou nejhorší. Na vlastní kůži jsme pocítili, že soupeř je o stupeň výše a neměli jsme nárok. Psychicky šlo o hrozně těžké utkání.

Ani ne. Za bezbrankového stavu jsme měli dvě situace, které jsme mohli lépe vyřešit a třeba udělat i něco směrem dopředu. Ale od druhé inkasované branky byl zápas jen otázkou konečného skóre.

Neměli jsme blbý den, soupeř je tak daleko od nás, že výsledek odpovídá.

Rozhodně ano. Zahrát si na Bayernu Ligu mistrů se někomu nepoštěstí za celý život. Výsledek vzájemné konfrontace je bolestivý, ale pravdivý. Já už se moc nezlepším, ale mladší kluci viděli, že špičkoví hráči jsou ještě rychlejší a šikovnější, tudíž se můžou pořád zlepšovat.

Když člověk sleduje mnichovské hráče při hře, cítí z nich klid a nadhled po celou dobu. Nedokážu rozlišit, jestli dohrávali utkání naplno nebo ne. Ale Götze, Müller i Pizzaro, kteří přišli na hřiště jako střídající, určitě chtěli dát gól a předvést se.

Stačí se rozhlédnout po stadiónu nebo v zázemí, tím bych začal (usmívá se).

Jsou prostě rychlejší. Jejich rychlost je fakt hrozná. Je strašně málo obránců, kteří dokáží uhlídat rozdílové hráči jako Ribéry či Robben.

Nevím, jestli by případná naše střela něco řešila. Je zapotřebí se zamyslet celkově nad českým fotbalem, nikoliv jen nad naším výkonem. Rozdíl, jak funguje německý a český fotbal, je markantní, což se ve středu večer projevilo.

Ano. Tehdy byli domácí hráči spokojení, že vedou a drží míč. Když jsme protivníky na Barceloně zdvojili, radši balón poslali zpátky. Ale Ribéry, Robben i další jsou hrozně hladoví. Nepřipouštěl jsem si to, ale za každé situace chtějí hráče obejít, cpou se za gólem. Jsou schopní jít do dvou, do tří protihráčů a situaci vyřeší. Brání se hodně složitě.

Nejsem nikdy rád za střídání. Ale už v neděli hrajeme ligu v Teplicích, proto mě trenér stáhnul, abych si odpočinul a byl připravený. V podstatě bych na hřišti byl stejně prd platný. Když jsem si sednul na lavičku, přál jsem si rychlý konec. Šancí měl Bayern skutečně hodně, nešel vůbec přibrzdit.

Ano, měl jsem obavy, protože šancí měl Bayern hodně. Ale před zápasem jsem mluvil s bývalým plzeňským spoluhráčem Petrem Jiráčkem, který v Mnichově s Hamburkem dostal na jaře devět gólů. Z toho pohledu jsem byl klidný, že stejný příděl neschytáme.

Dívali jsme se na sestřih Leverkusenu se Šachtarem, který dostal rovněž čtyři góly. Dopadli jsme skoro jako Doněck. Byli jsme pochopitelně všichni smutní, ale pětigólový příděl od Bayernu je realitou. Co se týče nasazení a obětování, dali jsme do hry maximum. Jenže soupeř je fotbalově úplně jinde.

Říkal jsem mu, že hrají výborně a nejde je bránit. Chválil jsem mu skvělé hráče. On mi popřál hodně štěstí do dalších zápasů.