Článek
Může za to spěch, říkají psychologové. Ti hráči, kteří se okamžitě po hvizdu rozhodčího rozeběhnou k exekuci, jsou více náchylnější k chybám než ti, kteří si nechají vteřinku na rozmyšlenou a teprve poté se vydají poslat míč na bránu.
Vědci se pod drobnohledem podívali na penaltové rozstřely z minulých světových i evropských šampionátů a z uplynulých ročníků Ligy mistrů. Výsledky svého zkoumání pak uveřejnili v profesním žurnálu Psychology of Sport and Exercise, v němž potvrdili také fakt, že při penaltách a s nimi spojeném tlaku selhávají často také velmi talentovaní fotbalisté.
Zdá se, že vědci tak možná poskytli návod na to, jak by se z penaltového trápení mohla vymanit anglická reprezentace. Noční můra nevydařených rozstřelů se s Anglií táhne od roku 1990, kdy v semifinále MS s Německem selhali Stuart Pearce a Chris Waddle. Vše pokračovalo na evropském šampionátu na domácí půdě, kdy neproměněná penalta Garetha Southgatea znamenala konečnou opět s Německem. Na světovém šampionátu v boji o semifinále selhali proti Portugalsku zase Steven Gerrard, Frank Lampard a Jamie Carragher.
Angličané si zkrátka před penaltou musejí do budoucna více odfrknout a najít tak více duševního klidu, soudí vědci. Uvidíme, zda jejich poznatky zahrne do přípravy svých svěřenců Fabio Capello. Ten však už potvrdil, že Angličané již pečlivě pokutové kopy nacvičují, aby je v Jihoafrické republice neposlal z kola ven další z nepodařených rozstřelů.
