Článek
„Můj nejhorší moment v utkání? To jste viděli z tribuny. K tomu se vracet nebudu. Pro mne je důležité, že z toho nic nebylo,“ odpověděl hodně naštvaně. Hodnotit nechtěl ani zápas... „To teď ne, až po videu. Těžko také říct, proč jsme se nedostávali do šancí. Podíváme se na video a uvidíme, jak to tam bylo,“ dodal ostře. Zda je bod z Mariboru ziskem či ztrátou, také neuměl posoudit... „Co bude tenhle bod znamenat, uvidíme po utkání se Slovenskem.“
Na dotaz, proč útočníci nedostávali právě ze středu zálohy, kde působil s Plašilem, více přihrávek, odpověděl vyhýbavě... „Já jsem měl zůstávat u našich obránců, ale měli jsme se víc tlačit dopředu a do zakončení. Ale Slovinci také neměli moc šancí. Jen jednu velkou, ale tu jim Čech zmařil,“ odpověděl, aniž si vzpomněl na dvě, které Slovincům sám připravil. „Bylo to těžké, terén byl hrozný, ale pro oba stejný. Určitě jsme se s ním mohli a měli vyrovnat lépe,“ nehledal na rozdíl od jiných výmluvu.
Baroš se zachoval jako obvykle. S novináři se nebavil
Trochu pookřál při dotazu na hlavičku, po níž Baroš tečoval míč mezi tyče. Chyběly mu jen centimetry. „Už jsem to skoro viděl v bráně, Milan míč dobře usměrnil. Škoda, že to gólman vytlačil na tyč,“ pokrčil rameny.
Od profesionálního fotbalisty by člověk očekával profesionálnější přístup. Slovinští hráči mluvili bez problémů, i když oni ztratili doma víc než čeští. Klasicky se zachoval Milan Baroš, i když patřil k nejlepším hráčům českého týmu. Mixzónou, kde se sluší a má zastavit, prošel se sklopenou hlavou a velkou rychlostí... Tohle by si v Turecku nedovolil, tam by s ním novináři vyběhli velmi ostře...
