Článek
Jak se na východě Čech cítíte?
Řada lidí označuje Pardubice za český hokejový velkoklub, což vnímám pozitivně. Ale mám za sebou už působení ve slovenských Košicích, s nimiž jsem získal tři tituly v tamní extralize, švédské Frölundě z Göteborgu, i krátké angažmá v ruském Novosobirsku. A to jsou také hokejové pojmy, takže jsem už na leccos zvyklý. Tlaky na hráče ke špičkovému hokeji patří. V Pardubicích se mi líbí krásná hala. I město je super. A kdyby se nám ještě dařilo víc i v hokeji, tak by to bylo po všech stránkách vynikající.
Vaším parťákem na brankářském postu je zkušený Dušan Salfický. Funguje spolupráce?
Salfu, jak mu říkáme, jsem předtím neznal. Jenom z televize. Vím, že v březnu mu bude dvaačtyřicet let, ale má energie víc, než mnozí mladí hráči. Duší zůstal pořád mladíkem. I po mém příchodu odchytal už několik zápasů, aby byl v permanenci. Je připraven kdykoliv nastoupit, kdyby to bylo potřeba. Takže jeho úloha se nijak nemění. Takhle to bylo nastavené i v předchozím průběhu sezóny, kdy v Pardubicích ještě působil brankář Martin Růžička.
Na pardubické soupisce figuruje už devět cizinců, když k silné enklávě slovenských hráčů a Slovinci Gregorcovi přibyli i ruští útočníci Mozer a Pianov. Co od nich očekáváte?
Jsou to mladí chlapci z Avangardu Omsk, kteří by do naší hry měli přinést přímočarost a jednoduchost. Současný hokej se hraje ve stylu nahoru- dolů.
Jak vidíte aktuální ambice týmu?
Především si uvědomuji, že bez brankáře se vyhrát nedá, proto chci podávat co nejlepší výkony. Pomýšleli jsme na elitní šestku v tabulce, která nám ale uniká. Soustředíme se na umístění do desátého místa, abychom z předkola play-off měli šanci dostat se až do čtvrtfinále.