Článek
O víkendu jste se vrátil z Brazílie. Sledoval jste NHL i tam?
Byl jsem překvapený, ale šlo to. Probíhá tam sice Pohár FIFA, ale dalo se koukat na NHL i finále NBA. Je to lán světa, ale na stejné polokouli.
Prožíváte hodně finálové zápasy? Nebo máte v rodině větší fanoušky?
Dcera Anička říkala, že má takové nervy, že se na to nemůže dívat a manželka při hokeji křičí tak, že si zacpáváme uši. Ty první dva zápasy ale byly dlouhé. Během pracovního týdne je to pro mě těžké sledovat. Vstávám většinou v pět třicet a v nemocnici musím fungovat. Ale v pondělí si sedneme a budeme fandit. Kdyby to nevyšlo, tak je to v háji...
Chodíte na hokej často, nebo je to vzhledem k vašemu povolání spíš svátek?
Moc nechodím, ale rád se v klidu dívám doma. Před sedmou se málokdy dostanu z práce. Když chci na zápas, tak to musím plánovat hodně dopředu. Dost lidí mě zve, ale času je málo.
Je hokej velké téma mezi lékaři v Bostonu?
Když eskaluje play off, tak obrovské.
Patří k tomu i hádky?
(směje se) Spíš převažují teorie, jestli to zvládnou, protože mají lepšího gólmana, útok, nebo obranu... Ale shodneme se, že Bruins vyhrají. Přes sezónu jsou těch zápasů mraky. To se spíš podívám do novin, na rozdíl od syna, který každé ráno začíná tím, že si pouští sestřihy nejlepších akcí.
Znáte se i s lidmi z klubu?
Já bych strašně rád Jágrovi potřásl rukou. Když přišel do Bostonu, tak ukazovali fotky Lucice a Marchanda, kteří měli jako malí kluci doma na zdi plakáty Jágra. Snažil jsem se ho zkontaktovat, ale zatím na tom jen pracuju. On je o rok mladší než já, ale i přesto, že má jednačtyřicet, tak je úžasný.