Článek
Jaké to bylo nastupovat proti družstvu, v němž jste strávila dlouhých jedenáct let?
Trochu zvláštní. Vždyť jsem na Rosničku přijela jako host a v hledišti seděla moje rodina i spousta kamarádů a známých. Nervózní jsem nebyla, zápas jsem si užila.
V Košicích jste spokojená?
Hrozně moc. Našla jsem skvělé spoluhráčky i trenéry. Funkcionáři se o mě starají, připadám si jako v bavlnce. Je příjemné, když se v obchodech bez problémů domluvíte. A v Košicích můžu navíc sledovat českou televizi.
Překvapilo vás, že Jekatěrinburg, v němž jste sezónu začala, o vás už v novém roce nestál?
Přiznám se, že ano. Měla jsem zlomenou ruku a oni si mezitím za mě našli náhradu. Po basketbalové stránce mě tudíž Rusko strašně zklamalo a už bych tam asi zpátky nešla. Na druhé straně jsem poznala tamní život a nabrala další cenné zkušenosti.
Mohla jste odejít na hostování i jinam než do Košic?
Možností bylo víc. Dokonce připadal v úvahu i návrat do Brna. To ale padlo hlavně kvůli tomu, že Frisco už pozbylo šanci na euroligové play-off.
Jenže Košice v osmifinále možná narazí právě na Jekatěrinburg…
Pak bych měla smůlu. Ruský klub si vymohl, že ve vzájemném utkání nastoupit nemůžu.
Pomůžete v červnu reprezentačnímu celku v olympijské kvalifikaci?
To zatím netuším. Účast v národním družstvu budu řešit až po sezóně podle toho, jak se budu cítit. Jsem domluvená s trenérem Blažkem, že si pak zavoláme.
A teď jste zdravotně už stoprocentně v pořádku?
Ano, nemám žádné potíže. Lékaři mi řekli, že můžu ruku maximálně zatěžovat. Zatím mi ji ale ještě zpevňuje železo.
