Článek
Čekala jste, že všechna tři utkání vyhrajete tak snadno?
S Alžírskem a Mexikem jsme to předpokládaly. Kazašky nám sice vzdorovaly o něco víc, ale myslely jsme, že to bude ještě obtížnější střetnutí. Mám radost, jak skvěle jsme i tento duel zvládly.
Vy navíc můžete být také se svým osobním výkonem stoprocentně spokojená...
To ano. Zakončovat akce tvrdou smečí je ovšem mým úkolem a z hlediště je to nejvíc vidět. Musím mít ovšem kolem sebe výborné spoluhráčky, které mi připravují dobré balóny. A to v současném reprezentačním týmu mám.
Čekáte, že se za necelé dva týdny porvete v Samokovu s domácími Bulharkami o postup do kvalitnější skupiny Grand Prix?
Vypadá to tak. S Bulharkami se v poslední době potkáváme skoro v každé kvalifikaci. Nemáme se už skoro čím překvapit. Uvidíme, jak to bude vypadat tentokrát. Snad jim oplatíme porážku z lednové kvalifikace o postup na mistrovství světa.
Jak hodnotíte dosavadní práci italského kouče Parisiho u české reprezentace?
Každý, kdo volejbalu aspoň trochu rozumí, musí vidět, jak se pod ním národní celek posouvá výš. Je to obrovský perfekcionista, zejména mladé holky výrazně výkonnostně rostou.
S Fenerbahce Istanbul jste v uplynulé sezóně podruhé v kariéře vyhrála evropský Pohár CEV. Byla z toho v klubu velká sláva?
To ano. Jenže potom jsme nedokázaly triumfovat v Tureckém poháru a v tamní nejvyšší soutěži jsme skončily druhé. Trochu jsme tím úspěch znehodnotily, pro vedení byly totiž stříbrné medaile málo.
I proto se po roce vracíte do Lokomotivu Baku?
Nejen proto. Nabídli mi tam takové podmínky, jaké bylo obtížné odmítnout. Stejně se ale jednou vrátím do Itálie, kde je volejbal obrovským fenoménem.
