Bikrosařky byly vykulené: nikoliv z tunelu, ale z šesti tisíc lidí

Prvotní obavy měla třiadvacetiletá Labounková hlavně z trati, protože před rokem při závodě světového poháru nedostala šanci do Londýna vyrazit. „Měla jsem zlomenou klíční kost," posteskla si při vzpomínce na jedno ze zranění. Při zimní možnosti tréninku zase nebyl volný termín. „Plnila jsem školní povinnosti. Studuji fyzioterapii na fakultě sportovních studií v Brně při Masarykově univerzitě. Měla jsem už hodně absencí, takže jsem tehdy musela start v Anglii oželet," vyprávěla.

Přesto ji žádná z překážek z rovnováhy nevyvedla, byť v tréninku spadla. Dokonce ani tunel, kterým ženské startovní pole projíždí. „Nikde jinde na závodech podobná atrakce pro lidi není. Při prvním průjezdu jsem měla velký strach, protože při průjezdu má člověk pocit nízkého stropu a potřeby sklánět hlavu. Navíc při výjezdu je skok, takže vlastně vidíte jen travnatou stěnu, ale prostor dopadu je schovaný," popisovala třetí nejrychlejší žena jarního mistrovství světa. „Jde o hodně zvláštní zpestření, ale měla jsem možnost si vše otestovat už minulý rok při světovém poháru, takže jsem nebyla tak moc zaskočená," líčila druhá česká závodnice na startu Aneta Hladíková pracující v rodinné firmě zabývající se výkupem železa.

Zato zájem britských fanoušků, kteří přišli povzbudit svoji medailovou naději Shanaze Readovou a také Liama Phillipse v navazující kvalifikaci mužů, českou dvojici šokoval. „Za tribunou máme malé depo. Když jsem z něj vešla do stadiónu, úplně jsem se lekla. Nikdy jsem neviděla na závodech ani tak velké tribuny, natož aby byly zaplněné," smála se Hladíková. „Jsme malý sport, který lidé prakticky nesledují. Nikdy jsem tolik lidí na závodech neviděla. Fakt mě to šokovalo," vyprávěla v úžasu nad šestitisícovou návštěvou, která bude stejná i při pátečním semifinále a finále.

Trať v londýnském olympijském parku přitom není nijak extrémně atraktivní pro fanoušky, kteří by mohli očekávat tuhé bitvy. „Nejnáročnější závod jsem jela v Americe, kde byly v první polovině hodně velké skoky. Londýn je běžná dráha, nijak se nevymyká tradičním zvyklostem BMX, pominu-li tunel a fanoušky," culila se Labounková.

I proto Češky ve skrytu duše doufají v útok na medailové pozice. Na startu bude jen šestnáct závodnic, takže v kvalifikaci šlo jen o rozdělení pro semifinále, v němž každá osmičlenná skupina absolvuje tři jízdy. V součtu čtyři nejlepší závodnice postoupí do finále. „Bojovalo se o výběr dráhy na startu, protože na vnitřní dráze získáte velkou výhodu v nájezdu do první dlouhé zatáčky," vysvětlovala Labounková.

Skončila jedenáctá, její kolegyně je po kvalifikaci o příčku výše. Labounková doufá, že po čtvrtečním volném dni bude v pátek i přes pád ze středečního tréninku ve stoprocentní formě. „Byla jsem trošičku unavená psychicky, takže jsem byla za netradiční režim ráda. Obyčejně závodíme hned další den po kvalifikaci. Takhle jsem si během čtvrtka ještě jednou zatrénovala, sešla se s rodiči i kamarády a odpočinula si. Ve finále bude osm holek. Jede se na jedinou jízdu, v níž se může stát cokoliv," narážela Labounková na okamžik, kdy se Američanka Crain Brooková během kvalifikace drsně rozmázla na skocích těsně před cílem.

„Osm holek vyhlašuje, že si přijelo pro medaili," pokrčila rameny Hladíková. Letos byla nejlépe sedmá ve světovém poháru. „Jestli se ale protlačím do finále, pojedu pro ni také," usmála se bojovně sedmadvacetiletá Hladíková, která i přes kupu zranění v dosavadním průběhu kariéry zásadně nejezdí s chrániči ve srovnání s většinou konkurentek. „Jsem zvyklá mít volnější pohyb, protože kromě helmy mám s čímkoliv pocit svázanosti. Jde o zvyk, který dodržuji od dětství. Teď už to těžko budu měnit," usmála se.