Článek
Za sezónu jsou půl roku mimo domov, žijí v letadle a autě. Vláčejí tuny lyží a materiálu za milión korun. Trpí častým nachlazením a mají dýchací potíže, když zažehlují nebo dostávají speciálními roztoky zbytky vosků z lyží. "Kdejaký feťák v Praze nenadýchá to, co my," glosoval to s úsměvem Fousek, Bauerův osobní servisman. Možná už má i závislost. "Když si umývám stahovačem auto od asfaltu, líbí se mi to a vzpomínám na zimu," smál se.
Bauer v průběhu roku slíbil, že servismany odmění, v sezóně se na lyže mohl spolehnout, ani jednou nepromazali. Kolik procent úspěchu patří právě Fouskovi? "Na to se musíte zeptat Lukáše, to bych se jinak moc chválil," uvedl dobře naložený Fousek. Kolikrát mu ale do smíchu není, Bauer je přísný šéf. "Chce mít všechno dokonalé," řekl. Hlavně v začátcích spolu vedli spory. "Ale unavovaly nás, teď je to v pohodě," prohlásil.
Skluznice od Fischeru pojmenované po Lukáši Bauerovi
Co má ruce a nohy, musí před závodem do servisních buněk. Servismani, trenéři, závodníci. Všichni si pomáhají. "Ještě tak dva lidi bychom ale potřebovali," uvedl šéf týmu Pešina. "Je to propletenec," řekl Fousek. Každý má svůj úkol, Fousek ten nedůležitější - výběr lyží. Připraví dvanáct párů, po hodinách testování zbudou asi čtyři. Nakonec se sám Bauer rozhodne, které si vezme. Hodnota vítězného páru? Nevyčíslitelná.
U Fischeru má Bauer výsadní postavení. Struktura skluznice, kterou firma ve spolupráci s Fouskem vyvinula, nese název Bauer plus. A know how se prý nikdo nedozví. "Také se koukám okolo sebe, co je nového," řekl Fousek. Na špionáž se ale v běžeckém lyžování moc nehraje. "My rozhodně nikomu nic neukážeme," usmál se Pešina. Konkurence mezi výrobci vosků Čechům nahrává. "Máme pět výrobců, pro každé podmínky jsou různé vosky," uvedl Fousek.
Po startovním výstřelu už stojí na trati a hlásí mezičasy. A prožívají stres. Pojedou lyže? Nepojedou? "Ono se to nezdá, ale je něco jiného mazat dorostencům na republice nebo borci, který vede Světový pohár. Po chvíli se jim většinou uleví, vidí, že lyže jedou a Bauer může prodat formu. Jen jednou jim zatrnulo, když mu na Tour de Ski při klasickém závodu na 20 km s hromadným startem lyže s mikrokontaktem zprvu nejely. "Pořádně ve mně tehdy hrklo," přiznal Pešina.
Předvečer závodu je vyčleněn tradičnímu pití grogu
U lyžování je od roku 1993, zažil toho už moc. Myšlenky na to, že by se servisem skončil, ho provázejí, ale stačí vzpomenout na mistrovství světa v Liberci 2009 a olympiádu ve Vancouveru za dva roky. "Rodina by chtěla, abych už byl doma," připustil otec ročního Honzíka a tříletého Kuby. "Ale domluvili jsme se a já bych rád tenhle tým udržel," uvedl Pešina. "Ale kdybychom mazali jinému závodníkovi, nestáli bychom tady, protože byste se se mnou ani nebavili. Nikdy by se neukázalo, jak dobře mažeme," řekl novinářům Fousek.
Servismani hodně vydrží, i co se oslav týče. Raději ani nepočítají, kolik za sezónu padlo rumu na tradiční rituál pití grogu v předvečer závodu. Chodí na něj všichni. "Já moc ne, jsem pořád chcíplej, navíc takový grog, co pijou, bych snad ani nevypil," prohlásil s úsměvem Fousek. Když pracují, alkohol jde stranou. V neděli večer však končí sezóna. "Servisní tým něco snese," dodal Pešina. A dojde i na vítězné doutníky.
