Článek
Jak ke zranění došlo?
Asi ve 20. minutě úterního pohárového zápasu v Remeši jsem si kopl dlouhý míč kolem obránce. Protáhl jsem krok a v momentě došlápnutí na pravou nohu jsem ucítil píchnutí vzadu ve stehenním svalu pravé nohy a šel jsem k zemi.
Co vám v tu chvíli prolétlo hlavou?
Bylo mi jasné, že je zle. Blesklo mi hlavou, že to bude stejné jako na mistrovství světa v utkání s USA. Bolest se ozvala jen o malinko výš, než v Německu. Hned jsem řekl spoluhráči, který ke mně přiběhl jako první, že musím střídat.
Jaké jsou výsledky úterních vyšetření?
Dopadla lépe než na mistrovství světa. Podle lékaře na magnetické resonanci to není tak rozsáhlé.
Promarodil jste celé léto, teď to bude kratší?
U svalového zranění si nemůžete být ničím jistí, ale mělo by to být řádově v týdnech. Vypadá to tak na pět. Závěr podzimu bych měl ještě stihnout, ale přípravný zápas reprezentace s Dánskem určitě ne.
Takže teď vás čeká zase absolutní klid...
Doufám, že jen týden. Potom bych mohl začít zlehka trénovat, ale nic rozhodně uspěchávat nebudu.
Neříkáte si, že to je pořádná smůla, během půl roku podruhé takové zranění?
Smůla to je, ale předtím se mí léta zranění vyhýbala, teď jich mám během dvou let až moc, počínaje přetrženým křížovým vazem loni na podzim a konče tímhle svalovým zraněním. Naštěstí to není až tak vážné.
Co jste říkal odvolání trenéra Böllömiho?
Dalo se to čekat, výsledky jsme měli špatné a hra také nebyla dobrá. Hlavně já jsem nedostával míče, které potřebuji. Asistent, který mužstvo převzal, je v Monaku patnáct let. Zná prostředí, má jiný přístup, oživení je znát a snad se to projeví i na naší hře, ale já u toho budu nejdřív až koncem listopadu.
