Hlavní obsah

Ach ten Procházka... Remíza měla pro Plzeň hořkou příchuť, neboť výhra se jí doslova vnucovala

Plzeň

Chybělo pár vteřin. Možná deset, možná jen čtyři, pět a při loučení s pohárovou Evropou se mohli plzeňští fotbalisté chlubit skalpem momentálně pátého týmu španělské ligy. Ještě ve třetí minutě nastavení vedli 3:2, jenže v ten moment přišel střídající Procházka naprosto zbytečně o míč, Villarreal podnikl rychlý výpad a těsně před závěrečným hvizdem jeho kapitán Bruno Soriano vyrovnal na 3:3. Pak už stačil francouzský sudí Chapron odpískat jen konec a domácím zůstala v duších neskonalá hořkost. Z vítězství nebylo nic, evropské scéně dávali vale nerozhodným výsledkem.

Foto: Pavel Němeček, ČTK

Daniel Kolář z Plzně se raduje z gólu proti Villarrealu..

Článek

Domácí hráči nemohli pochopit, co se stalo a jak je možné, že je španělský soupeř ztrestal v momentě, když už se tetelili nad výhrou. Jejich trenér to nechápal tuplem.

Rozdíl se ukázal, povzdechl si kouč

„Jenže právě v samém závěru se projevil největší rozdíl mezi českými a španělskými mužstvy. Tuzemský soupeř by ve snaze po vyrovnání nakopával balóny do šestnáctky, Villarreal se naproti tomu k vyrovnání dopracoval kombinací," povzdechl si Karel Krejčí, očividně zklamaný z toho, že se jeho týmu rozplynulo vítězství mezi prsty.

A přitom se mu doslova vnucovalo. Možná kdyby byl na hřišti namísto Procházky, který se má v zimě s Viktorií rozloučit, zkušený Hubník, dopadlo by všechno jinak. Jenže Hubník se vrátí z olomouckého hostování až v zimě a Plzeň za Procházkovu chybu draze zaplatila.

„Mrzí to. A moc. Zvláště, když jsme dostali branku už v nastaveném čase. Štěstí, které nás v pohárové Evropě provázelo v předchozích letech, se od nás tentokrát odvrátilo," litoval promarněné šance kapitán Viktorie Daniel Kolář, který už po osmi minutách dostal proměněnou penaltou domácí tým do vedení.

„Slušný začátek, ale pak se naplno projevila soupeřova kvalita," glosoval plzeňský trenér obrat, k němuž na konci první a začátku druhé půle došlo.

Jeho tým se přesto po dvou inkasovaných úderech zvedl a skóre otočil. A v poslední minutě šel po nádherné střele Hořavy dokonce do vedení.

„Byla to nejlepší pasáž v našem podání, škoda jen, že jsme vedení neudrželi. Namísto toho, abychom utkání dohráli někde u rohového praporku, jsme nechali Villarreal vyrazit do brejku," vyčítal Krejčí svým hráčům divoký závěr, z něhož vzešel nerozhodný výsledek a dělba bodů, díky níž neskončila Plzeň v tabulce skupiny E poslední.

Výhra by byla krásná, ale nezasloužená

„Zbytečně jsme se zatáhli a nechali Španěly hrát," přidával další z důvodů Tomáš Hořava, který dostal v poslední minutě Plzeň do vedení, jež mělo znamenat výhru.

„Vítězství by sice bylo krásné, ale trochu nezasloužené. Villarreal ukázal, jak kvalitním mužstvem je, takže i remíza je pro nás cenná. I když samo sebou trochu hořká. Byla to však každopádně pro nás pro všechny obrovská zkušenost."

„Ale také důkaz, že jsme pořád schopni hrát i s tak kvalitními soupeři, jakým je právě Villarreal, i když o tom už mnozí pochybovali. Uhrát remízu s pátým celkem španělské ligy je určitě cenné, i když jsme mohli dosáhnout ještě víc," povzdechl si zklamaně Daniel Kolář.

„Hlavně pro naši mladou obranu představovala tato konfrontace obrovské poznání. Narazila na velkou evropskou obrovskou kvalitu a věřím, že získané zkušenosti patřičně prodá na jaře v domácí lize," hledal i na remíze a konci na evropské scéně něco pozitivního plzeňský trenér Karel Krejčí.

„Ten konec se ale nezrodil v zápasech s Villarrealem, zavinili jsme si ho sami ve dvou utkáních s vídeňským Rapidem. Měli jsme na to, abychom je zvládli a ze skupiny postoupili," připomínal Daniel Kolář, kde se zrodil podzimní plzeňský pohárový zmar.

Reklama

Související témata: