Článek
Je podle vás možné, aby Sparta otočila nepříznivý výsledek z domácího zápasu, kdy minulé úterý prohrála se Žilinou 0:2, a postoupila do základní skupiny Ligy mistrů?
Zázraky se ve fotbale občas dějí, ale v situaci, v jaké Sparta je, tomu moc nevěřím. Chybí několik hráčů základní sestavy, nálada asi také není nic moc. Na druhou stranu ti hráči, kteří dostanou dnes příležitost, mohou ukázat, co v nich je. Podle mne je třeba Hejda výborný stoper. Hrát ale měl už proti Plzni, hůř by to nedopadlo. Mladíci nemají vůbec co ztratit. Mohou jen získat a to hodně... Nemyslím tím vůbec peníze.
Jak se jde takovému zázraku naproti?
Potřebujete dát rychlý gól. Soupeř v tu chvíli znervózní. A pak by se mohly dít věci. Žilina má konsolidovaný tým a v něm zkušené borce, ale rychlý gól znervózní i hvězdy. Když si uvědomíte, že vás čeká třeba ještě devadesát minut, včetně nastavení, proletí vám hlavou ledacos... Pak by to chtělo přidat druhý a jít minimálně do prodloužení. Pokud by byl soupeř na kolenou, je třeba dál do něj bušit a přidat třetí branku.
Což když ale Sparta gól dostane?
Základem je nepropustná obrana. Gól prostě dostat nesmí. Pokud by se to stalo, mám obavu, že by bylo o postupu rozhodnuto. Nevím, jestli by Sparta našla sílu dát tři góly. Historie takové situace pamatuje, ale... To už by byl obrovský zázrak.
Vzpomenete si na podobný zázrak?
To není tak těžké. Ten nejčerstvější udělalo loni na podzim Dinamo Bukurešť v Liberci ve 4. předkole Evropské ligy. Domácí zápas mu byl kvůli výtržnostem diváků kontumován 0:3, ale pod Ještědem vyhrál rumunský tým 3:0 a Slovan dorazil 9:8 v penaltovém rozstřelu.
Vy sám jste takový na vlastní oči neviděl?
Ještě jako kluk jsem něco takového zažil na Julisce na podzim roku 1978, táta mě vzal na Pohár UEFA. Bylo to ale v opačném gardu. Dukla ve Stuttgartu prohrála 1:4. Šli jsme se tedy v podstatě podívat jen na německé fotbalisty a já byl samozřejmě zvědavý i na Nehodu, Vízka a spol. Dukla ale udělala zázrak a vyhrála 4:0. Jenže to bylo doma.
Sám jste tedy žádný zázrak na vlastní kůži nezažil?
Ze stavu 0:2 ne, ale takové jedno zmrtvýchvstání si živě pamatuji. Byl to dvojzápas úvodního kola nultého ročníku Ligy mistrů. Hrálo se na podzim roku 1991. Doma jsme porazili Glasgow Rangers 1:0. Na trávníku Ibrox Parku domácí ve druhé půli vyrovnali a na začátku prodloužení dali druhý gól. Navíc měli obrovský tlak. My jsme se ale dostali k jedné pěkné akci. Lumír Mistr poslal před bránu střílenou přihrávku a já ji mezi stopery patou poslal do sítě...
Tenhle ročník byl asi největší úspěch Sparty v historii...
Přesně tak. My jsme pak hráli s obhájcem trofeje a posledním vítězem Poháru mistrů Olympique Marseille. U nich jsme už prohrávali 0:3, ale snížili jsme na 2:3 a doma jsme je porazili 2:1. To byla senzace! Martin Frýdek dal na 1:0, já se trefil bombou za hranicí šestnáctky na 2:0, oni už jen snížili. Na hřišti pozdějšího vítěze Barcelony jsme pak prohráli 2:3 a doma jsem jí dal gól na 1:0. Dokázali jsme v semifinálové skupině bodovat i s Benfikou Lisabon a Dynamem Kyjev. Kdybychom hloupě neprohráli poslední zápas v Kyjevě, tak jsme hráli finále my! Takhle jsme byli alespoň druzí ve skupině, což je jako bychom byli v semifinále. Přitom s vítězem soutěže jsme měli lepší bilanci.
Krásně se vzpomíná... Budete držet Spartě večer palce?
Samozřejmě! Pět let Ligu mistrů nehrála a já bych jí postup moc přál. Má těžkou výchozí pozici, ale do každého zápasu musíte jít s tím, že ho chcete vyhrát a na hřišti pro to musíte udělat maximum. A pak se třeba i dočkáte fotbalového zázraku...
