Rubriky:

Ostatní

Slovák Kisel mluví česky a miluje Austrálii

4. června 2011 17:23

Hovoří česky skoro jako Pražák a málokdo by řekl, že se před 34 lety narodil v dalekých Košicích. Z českých klubů prošel Bohemians, Spartou, Libercem a naposledy dělal kapitána ve Slavii. Teď se po roční odmlce vrací do Austrálie. Už jako vystudovaný právník. Státnice udělal dva dny před posledním kolem ligy a jako odměnu si nadělil dovolenou v Miami.

 

Foto archiv Karola Kisela

Jste na sebe pyšný, že jste při kariéře fotbalisty vystudoval práva?

Trvalo mi to přes deset let… Začal jsem v Košicích, pak jsem kvůli odchodu do české ligy školu přerušil. Nakonec jsem ji vystudoval v Praze a osobně považuju za neskutečný úspěch vůle, že jsem tu školu dodělal. S dcerou, po návratu z Austrálie. Nebylo to jednoduché.

Jaké téma diplomové práce jste si vybral?

Postavení sportovce v právu Evropské unie. Dneska jsem ve sportovním právu trošku expert a možná je to jeden z oborů, kde bych se jednou mohl uplatnit.

Měl jste ve škole jako slavný fotbalista protekci?

Nikdy. I proto se mi to líbilo. Mám názor, že buď na to máš, nebo ne. Když mě vyhodili od zkoušky, říkal jsem si: o. k., stejně se to potřebuješ naučit líp.

V Česku hrajete řadu let, kde jste vlastně doma?

V Praze. Už když jsem v roce 2000 přišel do Bohemky, věděl jsem, že Praha je místo, kde budu žít. Město mě dostalo, zdejší architektura, uličky, procházky. Bydlíme u Pražského hradu, miluju Malou Stranu. Říkám, že Praha a Sydney jsou dvě nejlepší města na světě.

Jak často se dostanete na Slovensko?

Jednou za půl roku, ale naši jezdí často do Prahy.

Chybí vám Slovensko?

Rád tam přijedu, ale už jen na návštěvu. Vzpomenu si na chvilky, co jsem tam prožil, jenže doma jsem teď prostě v Praze.

Proto mluvíte česky?

Na Čecha česky, na Slováka slovensky. Přijde mi normální mluvit v Česku česky. Až když jsem se utvrdil v tom, že mluvím dobře, šel jsem do toho. Manželka je Češka, takže česky mluvíme i doma, v kabině, ve škole.

Kapitán fotbalistů Slavie Karol Kisel (vpravo) a zástupce fanoušků při protestu v EdenuKapitán fotbalistů Slavie Karol Kisel (vpravo) a zástupce fanoušků při protestu v Edenu.foto: Právo/Petr Horník

Vaší dceři jsou čtyři roky. Už jste ji začal učit slovensky?

Zatím ne, ale pozvolna začnu.

Třeba teď v Austrálii, kam se po roce vracíte?

Uvidíme. Bude tam chodit do školky, nejdřív se musí naučit anglicky. Ale je dítě, zvládne to rychle.

Jak jste na tom s řečmi vy?

Umím dobře anglicky, německy. Učil jsem se i španělsky a italsky, ale tam jsem skončil u základů. Možná se na to vrhnu po skončení kariéry.

Je vám čtyřiatřicet, může být Austrálie vaší poslední štací?

Asi jo, ale já to dopředu neřeším. Nabízeli mi dvouletou smlouvu, jenže já se vždycky domlouvám jen na rok. V tomhle věku je nejdůležitější, aby mě to bavilo.

Na kolik let ještě máte fotbalové myšlenky?

Já už je překračuju… Jsem šťastnej, spousta lidí v tomhle věku skončila. Proti většině mám obrovskou výhodu: nebojím se toho, co bude po skončení kariéry. Oni nevědí, co budou dělat, já si dokážu představit spoustu jiných věcí. Fotbal si užívám, protože to beru jako dar. Neřeším, jak dlouho budu hrát. Uvidíme.

Těšíte se, až jednou půjdete do práce?

Jasně, bude to zase nová etapa života. I kdybych měl hromadu peněz, doma bych nevydržel.

Bude z vás právník?

Mám víc možností, myšlenek je spousta. Uvidím, co by se mi podařilo zrealizovat. Uzavřel jsem studium, budu rok v Austrálii a můžu hodně přemýšlet. Třeba bych se mohl realizovat jako fotbalový agent, to by mě docela lákalo.

Nemrzí vás, že jste si nezahrál ve špičkovém zahraničním klubu?

Ale vždyť já hrál ve špičkových klubech: Slavii i Spartě. A pro mě jako Slováka jsou zahraniční…

Já myslel Anglii, Španělsko nebo Německo…

Když jsem byl dorostenec, měl jsem sen zahrát si ve Španělsku nebo v Itálii. Ale byla jiná doba. Dneska bych se asi s tím, co jsem jako mladší uměl, ven dostal. Tehdy se to povedlo jen pár nadprůměrným hráčům, ale nebrečím. Mám úžasnou kariéru.

Ale hrát jinde, mohl jste si vydělat víc…

Já nikomu peníze nezávidím. Kdybych nějakou nabídku dostal, zvažoval bych taky život v té zemi a další věci. Peníze pro mě nejsou všechno. Mohl jsem jít do Ruska, ale to mě nepřesvědčilo. Dnes si myslím, že jsem udělal dobře. Jít tam jen pro prachy a být nešťastný? To nikdy. Já říkám, že nejlepší nabídka, jakou jsem mohl dostat, je ta z Austrálie.

V klubu Sydney FC už jste rok působil. Co vás na Austrálii tak upoutalo?

Je to úžasná země. Pohoda, klid, krásné počasí. Přišel jsem domů z tréninku a kolem třicet pláží… To je úžasný. Lidi jsou příjemnější, milejší, tolik se toho neřeší jako u nás.

Co máte nejradši z Austrálie?

Tu pohodičku. Oni jsou prostě svoji. Takovej ten lehkej úsměv, styl oblíkání, nepředřou se…

Oblíbil jste si nějaká typická australská jídla?

Jejich národní jídlo je takový koláč naplněný nějakým gulášem, což není zrovna bomba. Ale je tam mezinárodní kuchyně, hlavně ryby mám strašně rád.

Jan Krůta, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní