Článek
Fanoušci oslavují vítězství Leicesteru v Premier League.
Sestřih z utkání Manchester United - Leicester.
Sestřih z utkání Chelsea - Tottenham.
Šest let uběhlo a gard se obrátil. Z Claudia Ranieriho se stal na ostrovech triumfátor, neboť dovedl Leicester v Premier League k mistrovskému titulu, zatímco Mourinha odnesli už koncem minulého roku ze Stamford Bridge na štítě.
Vyhořel tam stejně, jako Ranieri ve zmiňované sezóně 2009/10 v italské Serii A i poháru. Jeho AS sahalo po titulu, ale nakonec skončilo druhé za Mourinhovým milánským Interem. A ve finále Coppa Italia s ním také prohrálo.
Za promítání Gladiátora se mu vysmál
Však se mu Mourinho se svými typickým sarkasmem patřičně vysmál. Zvláště, když vešlo ve známost, že Ranieri pouštěl svým svěřencům před finále hodinový sestřih z filmu Gladiátor, aby je patřičně motivoval.
„Kdybych tohle udělal já, hráči by se mně vysmáli. Nebo by volali doktora s dotazem, zda nejsem nemocný. Jsou to profesionálové a nemělo by se s nimi zacházet jako s dětmi. Zatímco já každý den s mužstvem pracoval, připravoval jsem se s ním na hřišti a u videa jsme hledali slabá místa v soupeřově hře, on jim hodinu pouští Gladiátora," zesměšňoval Mourinho veřejně metody svého protivníka Ranieriho.
Ranieri přitom ani nešpitl, že se inspiroval Pepem Guardiolou. Barcelonský kouč to byl, kdo rok před tím nechal svým hráčům promítat před finále Ligy mistrů s Manchesterem United některé scény s oscarového Gladiátora. Barcelona finále vyhrála, a když vešel ve známost Guardiolův způsob motivace, byl tento počin vydáván za tah hodný trenérského génia.
Ranieri? Specialista na selhání
„Ranieri je prostě specialistou na selhání," uštěpačně si ze svého italského kolegy utahoval Mourinho.
„Má mentalitu člověka, který nepotřebuje vyhrávat, a proto za celou kariéru vyhrál jen italský Superpohár a pár menších trofejí, zatímco já jich mám plné vitríny," narážel na to, že Ranierimu skutečně nebylo dopřáno za dvacet let nic pořádného vyhrát. Ani doma v Itálii, ba ani ve Španělsku, Francii či Anglii. A to přitom vedl turínský Juventus, milánský Inter, Neapol, AS Řím, Valencii, Atlético Madrid či Chelsea...
„Je dobrý leda tak na krizové situace. Na to, aby mužstvo pozvedl nebo zachránil, ale nikoli aby s ním něco vyhrál. A navíc je už příliš starý na to, aby se jeho mentalita změnila," dokreslil Mourinho kolegovu vizitku neúspěšného kouče.
„Ostatně, když jsem v roce 2004 přišel poprvé do Chelsea, ptal jsem se, proč Ranieriho vyhazují. Bylo mi řečeno, že chtějí vyhrát Premier League, což se s ním nikdy nestane," připomínal portugalský kouč den, kdy Ranieriho střídal na Stamford Bridge.
Pravdou je, že s Mourihem Blues tři tituly získali. Pravdou je ale i to, že dvakrát na Stamford Bridge předčasně skončil. Naposledy v letošní sezóně, v níž se Ranieri po šestadvacetileté trenérské kariéře konečně velkého úspěchu dočkal.
Se svými metodami, svou motivací a ke všemu s mužstvem, které v žebříčku výdajů v této sezóně figuruje až na sedmnácté příčce mezi dvaceti kluby Premier League.
Nepopírá, učil se u Kloppa i Guardioly
Přitom nikdy neřekl proti Mourinhovi křivé slovo. Nezatrpknul, nenesl v sobě rozčarování či hořkost. Natož aby svými kritikům jejich příkré soudy vracel.
„K Josému Mourinhovi jako člověku jsem vždy choval úctu," prohlásil, když se v polovině prosince utkali, Mourinho ještě seděl na lavičce Chelsea a Leicester vyhrál 2:1.
„Bral jsem si všechna kritická slova k srdci a stále jsem se chtěl učit. A dokonce i v mém věku," prozrazoval, že po vyhazovu po tristním působení u řecké reprezentace odjel do španělské La Mangy, kde měla právě soustředění Borussia Dortmund, a na vlastní oči sledoval, jak trénuje a k hráčům přistupuje Jürgen Klopp.
„A stejně tak jsem pozoroval Pepa Guardiolu a jeho přípravu a práci s hráči Bayernu," netajil, že i u katalánského trenérského mága se učil.
Teď zřejmě nastává čas, aby se ostatní učili od něho. Jak z bezejmenných hráčů stvořit tým, který vyhraje Premier League či jinou velkou soutěž. A to i bez ohromné sumy peněz. Bez přídělu štěstí, které jiní potřebují, neboť Leicester k triumfu dokráčel týmovým duchem a fotbalem, jenž předvádí.
Samozřejmě vedený Ranierim. Gladiátorem, který po šestadvaceti odtrénovaných letech neopustil scénu na štítě, ale odkráčí z ní se štítem ozdobeným velkým „V" na znamení vítězství.
