Článek
Asistovat u porodu, to chce od každého chlapa kus odvahy...
Ale je to zážitek. Něco neskutečného, takže v tu chvíli jde všechno stranou.
Kus statečnosti to však každopádně vyžaduje. Choval jste se statečně?
To musí říci manželka....
Proč jste se vůbec rozhodli pro porod v Istanbulu?
Protože kdyby manželka rodila v Čechách, trvalo by přece jen delší dobu, než by za mnou mohla do Turecka přiletět. V Istanbulu jsme našli slušné podmínky, o manželku bylo a je výborně postaráno, nic ji nechybí a proto jsme se rozhodli pro porod tam.
Nakonec jste ji ale musel nechat u Bosporu samotnou a odletět...
Nic příjemného to pro nás nebylo, ale takový už je fotbalový život. Člověk si vybírat nemůže... Naštěstí do Istanbulu přiletí manželčiny rodiče a s ní a malým budou v příštích dnech.
Takže šlo jen o fámy, že se hned po sobotním kvalifikační duelu v Bratislavě vracíte zpátky do Istanbulu?
Samozřejmě, zůstávám i na středeční utkání proti San Marinu.
Můžete se teď, pár dnů po narození prvního potomka, soustředit na fotbal? Dokáže se člověk v takové chvíli vůbec koncentrovat na veledůležité utkání, jež českou reprezentaci v Bratislavě čeká?
Ale samozřejmě, protože vše dobře dopadlo, manželka a syn jsou zdraví a v pořádku, takže mohu myslet jen a jen na fotbal a zápas, jenž nás čeká.
Myslíte, že Slovákům nahání návrat útočné dvojice Baroš - Koller, která se v reprezentaci schází zase po roce, vítr? Že je vy dva strašíte?
My se musíme soustředit především sami na sebe a snažit se zopakovat výkon, jaký jsme podali v přípravě proti Belgii.
Ale asi nepopřete, že s Kollerem po boku se vám hrálo v české reprezentaci vždy výborně...
To já ale tvrdit vždycky. Odehráli jsme spolu spoustu zápasů, takže vím, co od něho čekat. Dovede podržet míč, chodí na útočné i obranné standardky, pouští se do osobních soubojů, sklepává vysoké míče, které mohu sbírat, což je pro mě samozřejmě velká výhoda. Úplně něco jiného, než když operuji v útoku sám a spoluhráči hledají dlouhými balóny jen mě.
Takže jste si hned na prvním tréninku po vašem příletu spolupráci připomněli a vyzkoušeli...
Tak to ne, ani jsme se na hřišti vlastně pořádně nepotkali. Příprava byla totiž zaměřena na nácvik standardních situací, takže jen bago jsme si zahráli...
Přitom právě na vás dva a vaše góly bude reprezentace u Dunaje hodně spoléhat...
Bude úplně jedno, kdo branku dá, protože podstatné bude vyhrát. Třeba 1:0 gólem ze standardní situace, ale vyhrát.
Prostě i pro vás je střetnutí se Slovenskem otázkou života a smrti, kvalifikačního bytí a nebytí...
Jasně, protože další šanci nemáme. Proto se koncentrujeme pouze na vítězství, proto jedeme do Bratislavy, abychom Slovákům vrátili pražskou prohru.
Svedete to?
Fotbalovou kvalitu máme, a když podáme týmový výkon, mělo by se to povést.
Takže žádná nervozita? Opravdu žádný strach a obavy z utkání, v němž půjde o všechno?
Na tlak, atmosféru velkých zápasů, stejně jako na plné tribuny jsme všichni zvyklí, takže v tom problém rozhodně nebude. A o patřičnou motivace strach také nemám. Mnohem důležitější bude neztratit hlavu, aby snad někdo nevyletěl, nenechal se vyloučit a my nehráli třeba od desáté minuty jen v deseti. Ale jsme zkušeným týmem, takže věřím, že se něco takového nestane, zápas zvládneme a v kvalifikaci budeme pokračovat dál. Vůbec si nepřipouštím, že by bratislavským duelem měla naše cesta za postupem skončit.
Bude to i na vás. Chce to dát gól či dva, v historických statistikách českém, resp. československé předstihnout legendárního Antonína Puče, dostat se na druhé místo za Kollera...
Historické tabulky jsou sice lákavé, ale k čemu by byly mé dva góly, kdybychom nakonec se Slováky 2:3 prohráli?! Proto ať dá v Bratislavě branku kdokoli z nás, ale hlavně ať vyhrajeme a na mistrovství světa se dostaneme.
