Článek
Měl byste být pasován na španělského specialistu, neboť proti klubům z Iberijského poloostrova jste nastoupil nejčastěji ze všech hráčů českého reprezentačního výběru. Máte vůbec spočteno, kolikrát jste proti Barceloně, Valencii, Seville a reprezentaci hrál?
Podobné statistiky si nevedu, i když právě utkání se španělskými týmy jsou svátkem, kvůli nimž člověk fotbal hraje. A zvláště teď, kdy nás čekají mistři světa a Evropy. Vždyť právě z takovýchto zápasů se rodí spousta zkušeností do budoucna. A teď navíc doufám, že se z něho může zrodit i víra v naše vlastní síly. Přesvědčení, že jsme schopni hrát i s nejlepšími týmy světa.
Proti Barceloně jste nastoupil v barvách svého Šachtaru už šestkrát. Dají se zkušenosti z konfrontací s katalánským velkoklubem uplatnit i v duelu se španělskou reprezentací?
Určitě, protože návyky hráčů jsou podobné a jejich hra také. Jedinou výjimkou je pochopitelně barcelonský Messi, jenž proti nám samozřejmě nenastoupí a kterého bránit je neskutečně těžké. Jeho hru nejde přečíst, protože dokáže neskutečné a nepředvídatelné věci. Ale u takového Xaviho, Pedra, Busquetse či Villy se projev v klubovém a reprezentačním dresu neliší.
Se svým ukrajinským klubem jste v minulosti Barcelonu dvakrát porazili. Jaký recept by měl v páteční noci na španělskou reprezentaci platit?
Presovat Španěly po celých devadesát minut je nereálné, stáhnout se k vlastní šestnáctce a bránit také nejde. Budeme hrát doma, takže bychom se měli snažit hrát víc ofenzivně než na jaře v Granadě, po ztrátě míče se musíme snažit získat ho hned zpátky, vážit si ho, nenechávat soupeři iniciativu a hlavně se nebát hrát..
Problém je ovšem v tom, že Španělé kterémukoli soupeři míč strašně neradi půjčují...
To je právě potíž, protože oni jsou na míči strašně silní. K nějakým odkopům se příliš neuchylují, i z presinku se snaží dostat kombinací, všechno řeší fotbalově. Jsou na to navyklí z Barcelony i Realu.
Tomáš Hübschman na srazu fotbalové reprezentacefoto: Právo/Jan Handrejch
Zmínil jste Xaviho, Pedra, Villu. Zkuste se rozpovídat, jaké zkušenosti s nimi máte?
Třeba právě Xavi hraje stejně v Barceloně jako v reprezentaci. Je hodně na míči, jeho hra je založena na krátkých přihrávkách, snaží se o zakončení. Villa naopak proniká individuálně z levé strany, odkud chodí rovněž do koncovky. Busquets je naopak na hřišti na černou práci, Pedro je nebezpečný svými náběhy, přičemž těží víc ze své rychlosti než z kombinace.
Hotový lexikon poznatků a španělských fotbalových zkušeností. Představte si sám sebe v roli reprezentačního trenéra a zkuste rozhodnout, zda proti Španělům postavit čtyři nebo pět záložníků...
Záleží na tom, čemu se říká záložník. Já bych volil spíše hru na jednoho útočníka a přehustil střed, protože právě uprostřed hřiště jsou Španělé strašně silní. Nechat jim tam prostor a volnost, to by mohlo být smrtelné.
Jenže ve středové řadě se musíte obejít bez vykartovaného Plašila, jehož zkušenosti budou asi hodně chybět...
V tom bych problém neviděl. Plašil má sice spoustu zkušeností, které nelze koupit, neboť takovou dlouhou řadou zápasů si každý musí projít, ale poslední přípravný zápas s Ukrajinou dokázal, že se i s podobnými ztrátami dovedeme vypořádat. Zvláště proti Španělům, kdy se každý z nás bude snažit podat maximální výkon, abychom uhráli tolik potřebné body. Ty jsou pro nás při konstelaci panující v naší skupině mnohem důležitější než třeba krásný, otevřený zápas, který bychom sehráli, ale z něhož bychom vyšli naprázdno.
Vy jste podobnou zkušenost udělali v jarním čtvrtfinále Champions League, kdy jste na Camp Nou sehráli s Barcelonou skvostný zápas, jemuž se tleskalo na otevřené scéně, ale který jste nakonec 1:5 prohráli.
No právě! Měli jsme snad nejvíc šancí ze všech mužstev, která se v poslední době na Camp Nou představili, hráli jsme sympatický, otevřený fotbal, ale nakonec vysoko prohráli. To milánský Inter na rozdíl od nás nevylezl ze své šestnáctky, protože věděl, že s Barcelonou je nereálné hrát otevřený zápas, potřebnou remízu však ukopal. I tím bychom se měli v pátek řídit.
