Článek
„Jde o dědictví po dědovi. Byl registrovaný v klubu sdružujícím všechny majitele, dodnes mi chodí pozvánky na srazy. Ale nikdy jsem nevyrazil, protože většinou jsem byl na soustředění s klubem. A taky musím přiznat, že můj velorex není ve stavu, kdy bych se mohl vydat na tak velké dobrodružství,“ usmívá se Vacek při zmínce o jediném homologovaném vozidle s plátěnou karoserií na světě.
Lásku ke strojům a vůni benzínu zdědil Vacek právě po dědovi Karlovi. „Když jsem byl malý, tak mě učil rozebírat motory. Hlavně tehdejší pionýry. Ty jsme rozmontovali nesčetněkrát. Díky dědovi jsem v motorech zručný a nedělá mi problém, když je potřeba na autě něco opravit. I když dnes už jsou motory přece jen trošku složitější. Ale na velorexu bych dokázal opravit všechno,“ přemítá Vacek.
Dědu nezlomil
A zatímco na malých motorkách jezdila dnešní hvězda Sparty jako divá, do velorexu usedla až jako dospělá. „Děda byl strašně opatrný a nikoho nenechal řídit. Na volant jsem nesměl sáhnout, přestože jsem ho několikrát prosil,“ vypráví Vacek.
Když se v létě dostane domů do Ústí nad Orlicí, s přítelkyní Monikou velorex projedou.
Sparťan Kamil Vacek lituje spálené šance v duelu s Liverpoolem.foto: Právo/Jan Handrejch
„Děda se o stroj skvěle staral a já ho udržuju v kondici. Ale i tak jezdíme jen do vzdálenosti, aby pro nás někdo mohl přijet. Jednou jsme ujeli sto kilometrů a šlo o celodenní výlet. Nejde o nic nebezpečného. Jen zatáčky nesmí člověk moc krouhat ve velké rychlosti. Pak by se mohl přihodit karambol,“ líčí Vacek. „Ale já stejně nejezdím nijak rychle. Tak do šedesátky, pak už má člověk v očích smrt,“ směje se.
Partnerka jeho nadšení pro netradiční kratochvíli zpočátku příliš nesdílela. „Ze začátku se strašně styděla. Ale už si zvykla. Má radost, když někam vyrazíme. Navíc velorex budí stejnou pozornost, jako když jedete s ferrari. Lidé se za vámi otáčejí, fotí si to auto,“ rozplývá se Vacek.
Přestože by se našlo mnoho zájemců o historický stroj a ani záložníkův časový program neumožňuje plně se věnovat netradičnímu koníčku, rozhodně se Vacek nehodlá svého dědictví vzdát.
„Kvůli dědovi bych velorex nikdy neprodal. Udržujeme ho a doufám, že jednou uděláme kompletní renovaci na dědovu památku. Navíc ten náš má jednu zásadní odlišnost. Dědovi se nelíbilo, že musel koženku neustále měnit, a tak některá plátěná místa trošku obouchal plechem,“ líčí s úsměvem sparťanský borec. „Jednou tedy určitě udělám auto podle původní verze,“ ujišťuje Vacek.
Své nadšení pro „benzín“ bere jako ideální relaxaci po sezóně. „Táta pracuje v zemědělství. Když je v létě čas, tak jezdím s traktorem. A zvládl bych i kombajn,“ culí se Vacek.
