Článek
V ruském fotbale jste prožil dlouhých pět let, chytal jste ve Vladivostoku na Dálném východě, zkusil jste si angažmá i v Lokomotivu Moskva. Co vám tato fotbalová léta dala?
Zahrál jsem si ligovou soutěž, která je nesporně na vyšší úrovni než naše. Pohybují se v ní veliké peníze, takže ruští fotbalisté zůstávají raději doma a do ciziny neodcházejí, navíc pro ruské kluby není problém kupovat a angažovat Brazilce či Argentince, což k vyšší úrovni soutěže pochopitelně také přispívá. Proto jsem rád, že jsem mohl v Rusku pět let chytat.
Poslední angažmá v druholigovém klubu Žemčužina Soči však moc vydařenou štací nebylo...
Bylo to hodně zvláštní klub. Majitel se mezi hráči objevil snad jednou nebo dvakrát, já osobně ho viděl poprvé až ve chvíli, kdy nám oznamoval, že Soči zkrachovalo a končí.
To jste skutečně nic netušili? Opravdu jste neměli signálky, že Soči je jen velká nafouknutá bublina?
Původní projekt vypadal velice dobře a nadějně. Přišel výborný ruský trenér, v lednu se objevilo pětadvacet nových hráčů... Jenže už po dvou měsících jsme začali tušit, že jde skutečně o velkou bublinu. Nechodily výplaty, klub dlužil peníze za tréninková hřiště i třeba letadla a my najednou začali tušit, že tahle štace bude hodně složitá.
Nakonec Soči zkrachovalo a vy jste se rozhodl pro návrat do Čech. To vás už ruský fotbal nelákal?
Mohl jsem sice čekat v ruském bytě nebo někde na pláži na nabídky z ruských klubů, ale to se mně nechtělo. A proto jakmile vešlo ve známost, že Soči zkrachovalo a my jsme volnými hráči, rozhodl jsem se okamžitě a nabídku Plzně přijal.
Asi dost hektika...
Větší hektikou bylo nacpat během půldruhého dne do beden a krabic všechny věci, které jsme v Rusku za pět let nashromáždili. S Plzní jsem byl dohodnutý okamžitě.
Okamžitě jste se také objevil v její bráně. V pátek dopoledne jste angažmá podepsal, vpodvečer už jste stál v ligovém duelu s Teplicemi v bráně. Taková důvěra trenéra asi těší.
Pro každého gólmana je důležité, když cítí důvěru trenéra, protože se mu pak samo sebou chytá daleko lépe. Jakmile ho kouč po první chybě střídá, je to špatné.
Vy jste ale musel cítit nejen důvěru trenéra, ale i podporu nových spoluhráčů.
Hodně mně návrat na českou ligovou scénu usnadnili. Absolvoval jsem s nimi jen jeden trénink, takže možná i proto perfektně bránili a teplické hráče vůbec k ničemu nepustili. Mančaft hrál velice dobře a mohl zvítězit daleko vyšším rozdílem, protože si připravil spoustu šancí. Soupeře však podržel gólman Grigar.
V jakém stavu jste vůbec našel českou ligu po pěti letech?
Těžko soudit po jednom zápase. Z Ruska jsem ji v televizi sledovat nemohl, takže jsem byl odkázaný pouze na internet. Povědomí o ní však mám.
Takže je vám jasné, že v Plzni se budete muset vyrovnávat s brankářskou konkurencí. Nejen Daňka, jemuž vstup do sezóny právě dvakrát nevyšel, ale i Pavlíka, jenž je momentálně zraněný.
Konkurence existuje všude, a kdybych se jí obával, nepřestoupil bych nikdy nikam. Respektuji gólmanské kvality Pavlika, Daňka znám také dlouho, ale o své místo mezi tyčemi se chci poprat.
Budete to moci dokázat už v úterý v Kodani, kde Plzeň čeká play off o Ligu mistrů.
Zatím nevím, zda budu vůbec chytat, takže podobná spekulace jsou předčasné. Ale už pouhá šance za to stojí. Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že budu hrát o účast v Lize mistrů, nevěřil bych mu.
Myslíte, že má Plzeň v konfrontaci s Kodaní šanci na postup do základní skupiny Champions League?
V prvním ligovém zápase jsem viděl velice silný tým, který Plzeň má, ale neviděl jsem Kodaň, abych mohl vynést reálný soud. Přesto věřím, že máme na to, abychom postoupili.
