Článek
Pomalu do osmatřiceti jste kopal ligu, ale jako hráč jste se mistrovského titulu nikdy nedočkal. A najednou vám na trenérské lavičce stačila čtvrtá samostatná štace a šampiónem jste se stal. Musíte být v sedmém nebi.
Také že jsem. Ty pocity se nedají popsat, zažívám fakt něco neskutečného. Pocit, pro nějž jsem fotbal celý život dělal a dělám. První triumf, který zažívám. Jako hráč jsem nikdy nic podobného nezažil, protože většinu kariéry jsem prožil v mužstvech hrajících o udržení, takže jsme slavili leda tak ligovou záchranu.
A jako trenér jste dlouhá léta dělal jen a jen asistenta...
Jasně. Ve Spartě i potom u nároďáku, kde jsem působil sedm let pod Karlem Brücknerem a zažil hodně úspěchů. Jenže tenhle liberecký je můj. Za ním je má práce.
Přitom se spousta expertů i fanoušků dívala na vaše angažmá na severu Čech krajně skepticky. Byl jste pro ně příliš velký slušňák a dobrák. A také trenér s cejchem kouče obranáře, protože na předchozích štacích v Kladně či Českých Budějovicích jste učil své hráče jen a jen bránit.
Mně na tom nezáleželo, podobnými řečmi jsem se nenechal nikdy zviklat. Vždycky jsem vyznával týmovou práci a svého přesvědčení jsem se držel a držet budu.
I na další štaci? Začalo se vehementně spekulovat, že byste se mohlo vrátit do Sparty. Nikoli ovšem jako asistent, ale teď po zisku titulu už jako hlavní trenér!
Tak to jsou opravdu spekulace, o nichž nic nevím. Každý hráč i trenér se chce samozřejmě během kariéry posouvat dál a dál, ale já na odchod z Liberce nepomýšlím.
To proto, že jste z týmu, který hrál ještě před půldruhým rokem o záchranu, stvořil mistra?
K tomu se těžko mohu vyjadřovat, protože před půldruhým rokem jsem v Liberci nebyl a do příčin nevidím.
Příčiny, proč se pod vaším vedením stal Liberec mistrem, ale jmenovat můžete...
Kvalita kádru, který jsem ve Slovanu našel, charakter hráčů a navíc rodinné prostředí libereckého klubu. A k tomu samo sebou vedení a vůbec všichni ti, kteří kolem mužstva působili a na naší cestě ohromně pomáhali.
Trochu jste zapomněl na veterány Janů, Nezmara, Štajnera či třeba Hauzra, kteří hráli asi také hodně důležitou roli...
Jasně, pamatují předchozí tituly a pomohli hodně. A to jsme přitom museli hodně bojovat s vedením o novou smlouvu pro Tomáše Janů, protože vedení nebylo moc nakloněno, aby ji dostal.
Chtěl jste ho i proto, že jste sám hrál ligu do osmatřiceti a ještě na Žižkově jste si své zastal...
Na sebe jsem to nevztahoval, ale proč je chci, to jsem věděl. Je mi jedno, jestli je hráči osmnáct či osmatřicet, pro mě je podstatné, zda na ligu má.
Bylo pro vás podstatné i to, že před sezónou vám klubové vedení nedalo žádný konkrétní cíl, ale pouze chtělo, abyste předváděli atraktivní fotbal?
Měl jsem hlavně štěstí, že jsem v Liberci našel fotbalisty, kteří ofenzivně hrát chtěli. A když jsme se bavili o filosofii, byli jednoznačně pro, čímž byly naše cíle jednoznačně dány.
Teď musíte cítit satisfakci. Nejenže jste jako trenér získal titul, ale dokráčel jste k němu i atraktivním fotbalem... Vy, kouč s cjechem trenéra obranáře!
Žádnou satisfakci necítím, protože jsem pracoval stejně, jako na předchozích štacích. Jen jsem přišel do jiného klubu. Našel kvalitnější hráče a prostředí. A sám si vzal poučení z Kladna i Budějek, kde jsme mysleli až moc na obranu.
