Článek
Vidíte jaro jako postupných 14 kroků, nebo jako celek?
Vidím mimořádně koncentrovanou cestu postupných kroků. Na každý zápas se plně koncentrovat, dát do něj všechno. Když tohle dokážeme, šance je. Nemůžeme odehrát jeden zápas brilantně a ke druhému přistoupit lehkovážně. Což se nám stalo na podzim po výhře nad Spartou. Nahradit body už nejdou. Matematika je pravda: když vedu o bod, prohraju a soupeř vyhraje, vede o dva body on. A už to nemáte ve svých rukách.
Jaký je váš největší soupeř v boji o titul?
Nebudu říkat senzační objevy, že bych uvedl jméno klubu, které je nereálné. Soupeři Plzně jsou Jablonec a Sparta, soupeři Jablonce jsou Plzeň a Sparta, soupeři Sparty jsou Jablonec a Plzeň. Tito tři si to rozdají o titul. Plzeň určitě bude hrát v létě kvalifikaci o evropské poháry, máme náskok 16 bodů, to už udržíme.(usměje se) To by ale bylo přízemní myšlení, všichni myslíme na nejvyšší hrozny, je to náš motiv, chceme to.
Je však tým hladový?
Když jsem přicházel, určitou obavu jsem měl. Někteří hráči už na tuzemské poměry dosáhli hodně, dá se říct, že maximum. Titul, Liga mistrů. Dokonce byli někteří i na zahraničních angažmá. To byla v dané éře největší motivace, když mužstvo stoupalo na vrchol. Já už dělám tým ve fázi dosažení těchto met. Kluci mi však potvrdili, že fotbal natolik milují, že ztráta motivace či nasycenost nehrozí.
Na každou pozici máte k dispozici dva tři hráče, v útoku dokonce čtyři. Nemáte obavy, zda to ti, kteří nebudou mezi vyvolenými, unesou?
Řekl jsem hráčům, že se mi líbí, jak si chválí partu. Ale dodal jsem, že to, jaká parta jsme, se ukáže v momentě, kdy musím respektovat pravidla fotbalu a ukázat na jedenáct lidí. A že někdo pak bude muset třeba i na tribunu.
Jste v očekávání, jak se zachovají?
Tam se ukáže pravost a síla party, jak kolektiv a jedinci v něm roli, která není vděčná, ustojí. Tohle je ovšem problém všech velkých mužstev, hráči to prostě musejí dokázat. Tyto věci přijdou, bude to prubířský kámen party.
Máte strach, že někdo bude „zlobit"?
Myslím, že ne. V tomto mužstvu existuje sebevýchova, jsem přesvědčený, že kdyby někdo zlobil, tým včas zareaguje a umravní ho. Je tu silné jádro.
Bez snižování vašich předchozích štací, přece jen, v Plzni se počítá jen titul. Jste si toho vědom?
S tím jsem do Plzně šel. Nebudu se alibisticky hájit, ambice jsou tu nejvyšší. Rukavice je hozená, já ji přijímám, snažím se, abych tým připravil tak, aby se to podařilo. Konkurence je obrovská, nikdy nemůžete říct, že to dokážete. Ale chceme. Měl jsem v zimní přípravě spoustu osobních pohovorů, vycítil jsem, že hráči mají stejnou vizi.
Který z pohovorů vám utkvěl v paměti, vzal vás za srdce?
Jeden ano, respektive to vzešlo od všech hráčů. Je všeobecně známo, že Marián Čišovský je vážně nemocný, vyznění z pohovorů bylo toto: unisono chceme titul i pro Mariána. Věříme, že všechno dobře dopadne. I tento motiv tam je, hodně mě dojal.
Vyhlížíte neustále koncentrovaný na věc. Umíte vypnout?
Myslím, že dokážu hodně rozlišit privátní život od profesního. Mám asi takovou vlastnost, že chci maximum. Jsem možná až morous, někomu může být moje důslednost až nepříjemná. Kdo mě zná v privátním životě, řekl by, že jsem někdo jiný. Mám rád legraci, normálka.(směje se)
Když si z vás vystřelí hráči, což v Plzni není neobvyklé, přijmete to?
Musím se bránit, taky si musím své polínko do ohně přiložit na téma humor. Nemůžu být suchar. Myslím, že se mi to taky někdy podaří.(směje se)
Jak po nich šlapete?
Nešlapu po nikom. Chci po hráčích to nejzákladnější: koncentraci, preciznost, plnění úkolů. Nic víc. Když to není v ideální poloze, dotyčnému to připomenu. Jsou rozumní, není problém.
Jsou ale také specifičtí. Zvládnou tvrdou práci, zároveň však vymýšlejí blbosti.
To je pravda, jsou to trošičku takoví čeští Brazilci, musejí se u toho zasmát, pohrát si. Jižanská mentalita. Nemůže to být úplně dril, ať si to bago na tréninku začnou, já se chvíli budu koukat, pak začneme konečně pracovat. Oni se potřebují nejdřív zasmát, zastříhat, pak se jde do práce.
Musel jste se přizpůsobit?
To není žádný problém, dokonce mi to práci ulehčuje, když je dobrá nálada. Skutečně, na soustředěních, kdy jsme dlouho spolu, žádná ponorka nenastala. Vyhlásil jsem, že je zakázaná. Oni se do nálady umí dostat, není to nucené. Jsou prostě takoví hraví, jako koťata.(směje se)
Dá se ponorka zakázat?
Trenér by měl mít vždycky pravdu, já jsem to nařídil a oni to plní. Takže se asi dá.(směje se) Naštvaný můžu být akorát já, neb je mi třiašedesát, oni musejí být veselí.
