Článek
Opravdu jezdíte v Praze hromadnou dopravou?Třikrát nebo čtyřikrát týdně musím do Prahy kvůli obchodním záležitostem. Nemám nervy na to jezdit v centru autem, zpravidla zastavím v Dejvicích a pak sednu na metro nebo tramvaj. Po centru pak chodím po jednáních pěšky.
Jak se vám daří podnikání? Pomáhá vám vaše minulost při jednání s obchodními partnery?Občas si někdo vzpomene, a zeptá se mě jestli jsem náhodou nehrál hokej. Já řeknu, že ano a to docela slušně (úsměv). Ale nikomu hned nevyprávím o tom, že jsem bývalý hokejista. Stejně jako první rozhoduje především slušnost. Když jednáte korektně a ve vší slušnosti, lidé si vás váží.
Váží si vás především v Kladně, kde jste největší legendou klubu. Od soboty na místním stadionu visí portréty na počest vaší a třech vašich bývalých spoluhráčů. V zámoří bývá pravidlem, že se této pocty hráči dočkají krátce po skončení kariéry. Nemrzelo vás někdy v minulosti, že se to nestalo?Především jsem rád, že se tahle forma ocenění dostala už i k nám. Mělo by to tak být.
Před sobotními oslavami k 80 letům klubu jste v Kladně nastoupil v exhibici kladenských veteránů s výběrem bývalých hráčů národního týmu. Jak jste si zahrál?Jsem rád, že jsem se zase mohl po delší době vidět s klukama, s kterýma se prakticky potkáváme jen u těchto příležitostí. Bylo to moc příjemné.
Jste nejlepší střelec české a čs. hokejové historie, avšak v zápase jste se gólově neprosadil. Nemrzí vás to?Tak pokaždé to nevyjde. Samozřejmě bych rád nějakou branku vstřelil, ale nevadí, povede se to příště. To vám slibuju (usmívá se).
Utkání jste odehrál z poloviny za národní tým a z poloviny za Kladno, kde se vám hrálo lépe?Zahrál jsem si na obou stranách velmi dobře. Vždyť v obou případech jsem měl kolem sebe výborné spoluhráče. O něco jednodušší to možná bylo v reprezentačním výběru, kde byla radost hrát s ještě mladými kluky jako Richter nebo Hrdina.
Chodíte si na led zahrát pravidelně, nebo jak se udržujete v kondici? Během roku se mi podaří za veterány odehrát asi tak deset nebo dvanáct zápasů. Musím se především starat o obchod, takže nemám moc času. Občas si zajdu večer do posilovny. Víte, moje paní pořád říká, že bych se s sebou měl něco dělat a tak jsem za poslední dobu zhubl deset kilo. Když ale pak nastoupím za veterány, tak si zase manželka klepe na čelo, že jsme staří blázni (úsměv).
Co vaše nadace CAPS 66 na podporu bývalých hokejistů? Plánujete teď v nejbližší době nějakou akci? Jsme domluveni s Lojzou Hadamczikem, že někdy v únoru uděláme zápas veteránů u něj v Kravařích. Asi by nastoupilo národní mužstvo třeba proti výběru Moravy, to ještě uvidíme. Důležité je, abychom byli vidět a nezapomnělo se na nás.
Během kariéry jste nastřílel téměř 600 gólů, může vůbec někdo překonat vaše rekordy?Proč ne, mě to vadit nebude. Pokud se někdo takový najde, budu jen rád. Já nelpím na tom být pořád první. Ale rozhodně to nebude mít jednoduché.
Jaký je nejlepší recept na to stát se úspěšným střelcem? Na to se mne ptali novináři už miliónkrát. Kdysi jsem odpovídal, že mi například pomáhá sklenka červeného vína před zápasem. To byla samozřejmě legrace... Střelcem se člověk musí zaprvé narodit a po tom na sobě šíleně pracovat a zdokonalovat se. A taky samozřejmě musí vydržet zdraví, na což já měl opravdu štěstí, vždyť jsem hrál vrcholový hokej dvacet let, což je skoro neuvěřitelné. (Nový mj. odehrál v 70. letech osm ligových ročníků bez jediné absence, pozn. redakce).
Co chybí současným hráčům, aby se mohli přiblížit vašim úctyhodným číslům?Víte, už jsem slyšel takové názory, že teď je to složitější, protože brankáři mají lepší a větší výstroj. Nad tím se mohu jenom pousmát... Samozřejmě, brankáři měli v minulosti menší výstroj, jenže proti mně stáli takoví borci jako Holeček nebo Dzurilla! A těm rozhodně nebylo jednoduché dát gól.
Kdo ze současných střelců se vám nejvíce zamlouvá? Vidíte nějakého svého nástupce?Nevím, jestli nástupce ... Ale líbí se mi třeba Balaštík ze Zlína, tomu to tam hodně padá. Daří se mu v poslední době pravidelně a je vidět, že ten gól umí dát. Navíc jsem teď někde slyšel, že stejně jako kdysi já trénuje s ocelovými puky. No vida, třeba mu pomáhá i to.
Chodíte jako divák na extraligu?Snažím se chodit, když vyjde čas. Občas zajdu v Kladně, nebo jdu na Spartu a na Slavii.
Nerozčilujete se někdy nad neproměnými šancemi vašich následovníků?To víte, že se občas divím, jak takovou šanci nemohl ten daný hráč proměnit. Ale to je asi normální.
