Článek
Hokejisté pražské Sparty se radují z titulu.
Brankář HC Sparta Praha Tomáš Duba se raduje ze zisku titulu.
Hokejisté pražské Sparty se radují z vítězství v extralize.
Sparta ve třetí třetině posledního finále hlídala dvougólové vedení a její fanoušci cítili, že soupeř na zvrat už mít nebude. Znovu vyprodanou T-Mobile arénou obíhala mexická vlna, v záplavě červeno-žluto-modrých vlajek se ztrácel smutek příznivců Pardubic. Ti přestože vycítili, že je rozhodnuto, sportovně své oblíbence povzbuzovali do posledního hvizdu.
Ve tři čtvrtě na osm halou znělo odpočítávání posledních deseti sekund zápasu, sparťané se radovali na střídačce i na ledě. Tam po skončení přispěchal za pomoci kolegů i zraněný obránce Marek Černošek a nechyběl tak ve skákajícím hloučku radujících se domácích hokejistů. Šipkou po ledě odpověděl na vyvolávání fanoušků gólman Tomáš Duba, který sezónu zakončil stejně stylově, jako jeho slavnější předchůdce Petr Bříza čistým kontem.
Tři minuty po skončení zápasu pořadatelé donesli na led mistrovský pohár, který už drtivá většina sparťanů měla v rukách před rokem. Tradiční kontrast mezi slavícím vítězem a smutným poraženým se snažili zmírnit hostující příznivci, kteří svým miláčků zpívali: Pro nás jste mistři. Hráči jim za jejich podporu zatleskali, kapitán Miroslav Hlinka převzal pohár pro vicemistra a pardubičtí pak dostali od zástupců svazu i generálního sponzora soutěže stříbrné medaile.
Na Vykoukala medaile nezbyla
Zlato bylo připravené pro domácí, kteří si postupně pro medaile přijížděli. Mezi posledními dorazil Jiří Vykoukal, ale medaile došly. Tu svoji dostal zkušený bek až později. Přesně ve 20:00 kapitán Sparty František Ptáček obrovitý pohár pozvedl nad hlavu a cenná trofej pak zamířila do klubka slavících domácích borců.
Na střídačku mezitím dorazily upomínkové dresy a šampaňské, v kabině vedoucí družstva Jaroslav Velechovský chystal tradiční doutníky. Halou zněla stejně jako před rokem melodie Franka Sinatry My Way, jíž si loni vyžádal loučící se Petr Bříza. Svoji cestu do kabiny našel i mistrovský pohár, který tam donesli mladíci Jakub Langhammer a Michal Dragoun. Veterán Luboš Rob, slavící v šestatřiceti letech první titul, jen směrem k novinářům hlesl: „Já jsem tak šťastný.“
V mistrovské kabině pak zněly populární šlágry, stříkalo šampaňské a voněly vítězné doutníky. Stejně jako před rokem, kdy bouřlivé oslavy končily až ráno snídaní v nedalekém Parkhotelu. Příští rok Spartu čeká další tvrdý boj, na jehož konci může být historický hattrick.
