Článek
Antoš se v úterý dopoledne chystal na domácí zápas se Slavií, když do šatny zavítalo klubové vedení. „Před celou kabinou řekli, že trio Ficenc, Antoš a Klimt v týmu končí a mají si hledat nové angažmá,“ vzpomíná na způsob, jakým se o svém konci v severočeském klubu dozvěděl. Údiv prý nenastal jen u postižené trojice, nýbrž u všech hráčů.
„Absolutně jsem to nechápal. Po chvilce jsem vylétl z kabiny a ptal se, co to má jako znamenat,“ kroutí hlavou Antoš. Dostalo se mu pouze odpovědi, že ho vedení klubu zkontaktuje a všechno vysvětlí. „Do této chvíle mi nikdo nezavolal,“ říkal ve středu před polednem.
Aktuálně poslední tým tabulky zkušené borce vyhodil s tím, že v mužstvu panovala nedobrá atmosféra. „Slyšel jsem, že prý měl být tým rozdělen na dvě party, které proti sobě šly. To je ale blbost,“ odmítá Antoš spekulace o rozkolu v kabině.
Antoše mrzí, jak se k němu klub zachoval
Zpráva o Antošově konci v Ústí překvapila o to více, že generální manažer mužstva David Šaffer nedávno prohlásil, že si Antoše po skončení aktivní hokejové kariéry dovede představit v určité pozici ve vedení klubu. Sám hráč ale odmítá, že by v Ústí působil kvůli této možnosti. „To určitě ne. Ale mrzí mě, jakým způsobem se k nám zachovali.“
Antoš je v současné době zraněný, když si počátkem listopadu při práci na své chalupě ošklivě poranil prst. „Počítal jsem s tím, že do konce roku se na ledě nejspíš neobjevím. Teď ale nevím, co bude dál,“ říká a hned dodává, že nové angažmá si zatím nehledá. „ Nepřemýšlím o tom, navíc v rozjeté sezóně to je docela těžké,“ ví, že uprostřed soutěže nebude snadné zapadnout do nového týmu.
Vztahy s trenéry a generálním manažerem Šafferem byly podle Antoše až do úterka dobré. „Já jsem smlouvu neporušil,“ hájí se útočník. Je na něm hodně vidět, že vyhazov s ním pořádně zacloumal. „Já bych vám k tomu strašně rád něco řekl, ale bohužel nemám co. Vždyť vůbec nevím, proč jsem musel odejít. Nevím, co si o tom mám myslet,“ uzavírá sedmatřicetiletý útočník, který v sezóně 2002/03 slavil se Slavií mistrovský titul.
