Článek
Osudný střet nastal hned v úvodní třetině. Vašíčka jeden z protihráčů důrazně narazil na mantinel a slávistický obránce se okamžitě poroučel k ledu. Na něm zůstal dlouhou dobu ležet a z jeho tváře začala proudit krev. „Ani jsem se nepodíval, kdo to byl. Dostal jsem ránu a dal jsem si o mantinel nebo plexisklo. Ale těch, co mě mlátí, je dost. Takže až to budu chtít někomu vrátit, je jedno, komu to bude,“ přiznával po zápase již s lehkým úsměvem na tváři statný zadák. Bezprostředně po kolizi zamířil do kabiny, „oprava“ jeho obličeje si vyžádala tři stehy.
Po návratu na led jej okamžitě nadzvedla další věc. Po běžném zákroku putoval zkraje druhé třetiny na trestnou lavici. „Vůbec jsem nevěděl, za co jdu ven. Ani jsem se radši neptal, abych nedostal vyšší trest,“ divil se Vašíček, kterému se rozhodování arbitrů příliš nepozdávalo. „Nevím, co k tomu metru rozhodčích říct. Mně osobně vyhovoval ten z prvního zápasu, ale chápu, že každý sudí má svůj metr,“ dodával smířlivě.
Tím ovšem peripetie robustního zadáka nekončily. Ve druhé třetině se při jednom sporném verdiktu sudích dostal do verbálního konfliktu s litvínovským kapitánem Robertem Reichlem. Než si vše stačili vysvětlit, přijel Reichlovi na pomoc jeho spoluhráč Roman Vopat. „Říkal, že mi ty stehy zase rozpáře. Nevím no... Klidně to může zkusit, uvidíme...,“ zůstal nad věcí Vašíček.
Slavia po triumfu v úvodním zápse zaváhala a Vašíček si myslí, že zejména zásluhou nedostatečného důrazu. „Musíme hrát důrazněji, protože v tom nás Litvínov předčil a zasloužil si vyhrát. A hlavně začít bojovat,“ tvrdil. „Jejich útočníci po nás jdou důrazně a ani nechtějí hrát puk. Takže my ho odehráváme a oni nám jdou do těla. V tomhle směru se jim ve zbytku série musíme vyrovnat,“ uvědomuje si Vašíček
