Článek
Minule jste do Třince odjeli už s předstihem a spali v hotelu. Proč tentokrát vyrážíte k pátému finálovému utkání až v den zápasu?
Hokejisté jsou docela dost pověrčiví, a když nám ten model cestování k zápasu předem nepomohl k vítězství, děláme změnu. Po domluvě s trenéry jsme k tomu prostě přistoupili jinak.
Dokázal jste se během dvoudenního volna nějak oprostit od hokejových starostí?
Těžko se vám povede finále odstřihnout z hlavy. Večer usínám a hraju hokej, ráno se probudím a hraju znovu. Spánek ještě docela zvládám, i když určitě netrvá tolik hodin, jak bych si přál. V mých letech, kdy mám devětatřicet za rohem, už se ale musím smířit s tím, že toho tolik nenaspím.
S čím zkusíte v úterý vyrukovat na Oceláře na jejich ledě?
My jsme teď především hodně vděční, že ještě můžeme dál účinkovat ve finále, protože jsme v sobotu už měli smrt na jazyku. Do Třince jedeme s velkým respektem, přesto věřím, že tam dokážeme sehrát vyrovnanou partii. Pokusíme se ještě něco předvést, i když to bude hrozně těžké, protože doma hraje soupeř hodně sebevědomě.
Vlila vám záchrana takřka ztraceného čtvrtého zápasu hodně nové energie do žil?
Nejvíc nás asi nakoplo, že už stěhovali pohár mezi střídačky a chystali mistrovské oslavy. V tu chvíli se ozvalo: pánové, ještě ho ale nemají. Jsme všichni moc rádi, že Třinec ještě nemohl zvednout trofej nad hlavu, ale měli jsme i kliku. Při Peterkově střele na prázdnou branku, nebo u té absolutní Bonkovy tutovky v prodloužení, to jsem se už jen modlil.
Můžete teď být na tom psychicky lépe než soupeř?
To si nemyslím. Co bylo, to už vlastně nic neznamená. Pořád prohráváme 1:3 na zápasy a před námi je ještě spousta práce. Snad nám ale pomůže to zjištění, že i Třinec dokážeme porazit. Každý zápas už bereme jako ten rozhodující sedmý.
Ani za nepříznivého stavu série vás neopustila touha přinést do Vítkovic po třiceti letech ligové zlato?
Touhu vyhrát a být lepší než soupeř najdete v celém vítkovickém mužstvu a houževnatost i bojovnost musí být ve finále taky v každém z nás. Jsme pozadu, ale určitě nic nebalíme.
Jak vypadala vaše příprava na páté utkání série?
Teď už nic velkého nenatrénujete, spíš jsme se přijeli jen zpotit na zimák. V sobotu jsem se na ledě vydal skoro z posledních sil a hodně dlouho ležel na masážním stole, ale po dobré regeneraci jsem v sobě ještě nějaké síly našel. Nebude to vůbec nic jednoduchého, dopustit korunovaci mistra ale nechceme ani v úterý.
Kdyby se vám povedlo poprvé v sezóně vyhrát na třineckém ledě, troufnete si pak už na obrat celé série?
Nemá teď smysl řešit nějaká kdyby. Rozhodně nenosíme hlavu v oblacích a ani si nemyslím, že by Třinec něco nahlodalo. Má výborně složené mužstvo a dokáže na ledě vykouzlit hodně věcí. Víra je tam ale vždycky, dokud nezazní definitivně poslední siréna.
42. min
