Článek
Přibližte náladu v kabině Bílých Tygrů po osmi porážkách v řadě...
Jak to může vypadat? Nedá se s tím nic dělat. Není to ale tak, že bychom nebojovali nebo naházeli rezignovaně hokejky na led. Fáráme každý zápas šedesát minut, jenže střílíme málo gólů. Přitom si vytváříme stejný počet šancí jako při předešlé vítězné sérii.
Přemýšlíte nad tím, jak tuhle situaci změnit?
První věcí, když se nedaří, je i to, že hráči začnou měnit hokejky, brusle, helmy, auta, přítelkyně, manželky. To berte jako nadsázku. Bylo období, kdy jsme v extralize uspěli v zápasech, které jsme si třeba ani vyhrát nezasloužili. Zdálo se až do konce listopadu, že máme klidnou sezónu. Teď se to ale otočilo a padl na nás útlum.
Kde vidíte příčiny krize?
Chybí nám sebevědomí. Tím, že nejsme střelecky produktivní, nemáme z čeho brát a na čem stavět. Prostě potřebujeme někde urvat body, třeba i po jednom. S tím nastoupíme v pátek v Mladé Boleslavi. Pevně doufám, že začneme znovu vyhrávat. A nezáleží na tom, jakým stylem.
Jak jste spokojen se svými současnými výkony?
Musím uznat, že poté, co jsem si zlomil čelist a vrátil jsem se hodně brzy na led, nehraji tak dobře jako před zraněním. Ale věděl jsem, že kdybych pět týdnů absentoval a pak začal trénovat, dlouho bych se dostával do slušné formy a utekla by mi asi celá druhá část sezóny. Naskočil jsem proto krátce po operaci i za cenu toho, že moje hra bude nějakým způsobem ovlivněná. Beru na sebe, že jsem byl poloviční a ne takovým přínosem jako předtím.
Hrajete už i bez ochranného krytu obličeje. Nemáte obavu z obnovení zranění?
Zatím ne, i když vím, že v hokeji se může stát cokoliv.
