Článek
Proti Třinci jste po třech měsících, které jste kvůli zánětu v koleni promarodil, odehrál první zápas. Jak jste se cítil?Byla to hrozná pauza, během níž se mi hlavou honily i hodně černý myšlenky. Výpadek byl dlouhý, proto jsem se bál, jak to zvládnu. Nevěděl jsem, jak na tom budu fyzicky. To byl velký otazník. Sice už od začátku ledna trénuji, ale to je proti zápasovému zatížení velký rozdíl. V utkání je to jiné.
Do útoku jste se příliš netlačil, spíše jste bránil...Nechtěl jsem se utavit. Necítil jsem se na nějakou velkou divočinu. Soustředil jsem se vyloženě na defenzívu, ten zbytek jsem nechával spíše na ostatních. Nemělo smysl lítat sem a tam. Teprve se musím dostat do tempa, chytit rytmus.
Naskočil jste do sestavy po pěti zápasech bez vítězství, navíc proti ambicióznímu Třinci. Chtělo to hodně odvahy?V kabině začínala být špatná atmosféra, kluci si přestávali věřit. Ale zmákli jsme to parádně. Góly dávaly všechny pětky, dařilo se nám v přesilovkách. Takový zápas jsme přesně potřebovali.
Původně jste měl naskočit až po Švédských hrách. Proč se termín návratu urychlil?Už týden neberu léky, které obsahovaly zakázané látky. Lékaři mi řekli, že mohu nastoupit. Tak jsem se domluvil s trenéry, že to zkusím.
Nebylo to i proto, že vás čekají důležitá utkání v Liberci a doma s Litvínovem? Možná klíčová pro boj o play-off?To ne. Nejsem žádný spasitel. Chci dělat postupné kroky. Rozhodně nečekám, že tam vlítnu a dám tři góly. Navíc v Liberci moje trápení začalo.
