Článek
Vyprodané hlediště nadšeně skandovalo vaše jméno. Cítíte se jako hrdina?
Rozhodně ne. Zdaleka to není jen moje zásluha. Vyhrát 1:0 dvakrát v řadě je tak trochu paradoxní, ale já si nuly nepočítám, taky o tom druhý den už nebude nikdo vědět. V play off mně jde jen o výhry. Celý mančaft neskutečně bojuje, naše výtečná defenzíva je zásluha všech hráčů. Kluci obětavě padají do střel, čímž mi to velice usnadňují.
Bylo to pro Kometu nejtěžší střetnutí v sérii?
Asi ano. Plzeňští podali výborný výkon. Ale my jsme byli zase o kousíček lepší a měli možná i víc toho pověstného štěstíčka. Jdeme mu ale naproti.
Zdá se, že Plzeňští jsou čím dál nervóznější...
To netuším. Pár ostřejších soubojů tam tentokrát bylo, všimnul jsem si, že se snaží jít agresivněji před branku. Jejich nervozita ovšem není mojí starostí. Já se soustředím výhradně na svůj výkon.
Po jednom zákroku na konci úvodní třetiny vám uvízl puk ve výstroji a dlouho jste ho nemohl najít. Co se vlastně přihodilo?
Puk se odrazil od jednoho z našich hráčů do mého lýtka a myslel jsem, že skončil v síti. Ohlížel jsem se totiž za sebe a nikde jsem ho neviděl. Něco podobného se mi snad ještě nikdy nestalo. Udělal jsem na ledě i takovou gymnastickou svíčku, ale nevypadl. Až v momentě, kdy se rozhodčí chystal znovu zahájit hru s jiným pukem, se mi teprve vykutálel odněkud z kalhot. Snad se diváci aspoň pobavili.
Když zvládnete ještě i sobotní zápas, budete už ve finále...
To dobře víme. Jenže v hokeji je to jako v tenise. Dokud neodehrajete poslední míček, není výhra jistá. Když ale přistoupíme i k tomuto střetnutí stejně zodpovědně jako k předchozím, jsme určitě schopni dotáhnout naše snažení už do úspěšného konce.
