Článek
Hokejky, rukavice a helmy na ledě, nikoho nezajímaly, byl už konec. Sezóna, která začala v září 2011, skončila 19. dubna 2012. A na nejvyšší příčce se usadily Pardubice. Na jedné straně hřiště radost bílých dresů, na druhé smutek modrých. Jedni postávali, druzí juchali a křepčili. Takový je konec finále vždy, krutý i krásný.
„Jsem rád, že to takhle dopadlo," byl spokojený a unavený kapitán Pardubic Petr Koukal, který se loučí s mistrovským týmem a míří do zahraničí.
Mezi tím vším mumrajem příprava medailí, pohárů, to vše na koberci. Jak se patří. I když bylo po souboji, fanoušci skandovali. Kometa prohrála, ale měla větší ovace. Nebylo divu, byla doma, Kajot arena byla opět vyprodána. „Pro nás jste mistři," skandovali brněnští fanoušci.
"Ukázali jsme velkou sílu, je to ohromný úspěch," oddychoval cestou z ledu v mistrovské čepici útočník Martin Bartek.
Je ve mně smutek, přiznal brněnský Vašíček
Celou sérii si hráči nepodávali ruce, až po posledním boji. A bylo to dlouhé loučení, gratulování a také vysvětlovaní. „Hoši děkujeme," nepřestávala pardubická skupina příznivců, kterých bylo 150. Více se jich do haly nevešlo.
Předání medailí, pohárů a každý do své šatny. V mistrovské šatně šampaňské několikrát pokropilo vzduchotechniku, tím oslava začala. Kustodi přinesli doutníky a začal rej, který skončí až za několik dní. „Je to pohádka," byl šťastný Václav Benák, který vstřelil rozdílový gól, který byl navíc jeho první v sezóně.
O pár metrů dále stav absolutně opačný. „Je ve mně smutek, není nic příjemného dívat se na soupeře, jak zvedá pohár," byl smutný Jiří Vašíček, obránce Komety a její poslední střelec v sezóně 2011/2012.
